Žijeme s teddy králíčky

Rok 2008: Chlupatá rodinka

 

2.8.2008

 

To, co nám připravili naši králičí mazlíčci po příjezdu domů, bylo opravdu originální...

Pepi zvládla přestěhování v naprosté pohodě, myslím, že se pro ni nic nezměnilo. Jen v Tuchoměřicích vyrostla a stala se z ní opravdu krásná teddy slečna. Doma si opětovně prozkoumala byt a vše se vrátilo do zajetých kolejí.

 

Zato Mates! Na Matýska pěli v Tuchoměřicích samou chválu, jaký to je klidný, hodňoučký sameček, jak se rád choval, mazlil, jak se lísal… Vzhledem k tomu, že Matýsek je pořádný paličák, trošku nás to překvapilo. Doma předvedl pravý opak! Jako kdyby byl uražený, že jsme ho „dali“ někam jinam. Nebo spíš než uražený – pořádně naštvaný. První mazlení skončilo tak, že si mě Mates jak smyslů zbavený očichal a hned na to pořádně hryzl. Jak kdyby mi chtěl sdělit: „Tak, to máš za to!“

Vypuštění z klece mělo stejný katastrofický průběh. Jasně nám chtěl dát najevo, že ON je tady pán. Vyrazil z klece, oběhl obývák, v klidu ignoroval venkovní toaletku, „zajel“ do škvíry za Pepinu klec a tam se vyčural. Na Matýska jsem udělala „ty, ty, ty“, přenesla ho na toaletku, ze které v okamžiku vzteky vyházel většinu pelet. Vytřela jsem onu loužičku za Pepinou klecí. Mates mě jen pozorným okem sledoval, jak tam řádím s mokrým hadrem. Jakmile jsem vyklidila pole, Matýsek vystartoval, znovu se vsoukal za Pepinu klec a jen jsem viděla jeho typický čůrací postoj. Takže znovu. Matýska jsem přenesla na toaletku, tentokrát ale s tím, že se po mě snažil ohnat, jak se mu to nelíbilo, doběhla pro hadr, nadělení vytřela – a Mates už znovu startoval… Tentokrát už ze sebe asi nemohl nic „vymáčknout“ na označkování, posloužily mu tedy bobky. Prostě souboj vůlí. Jsem přece jenom fyzicky silnější…

Mates šel nuceně přes protesty do klece, opět jsme vše uklidila a vymyslela zlepšovák. Do škvíry jsem horko těžko nacpala plastový podnos, na který jsem nasypala peletky s tím, že když už nemohu Matesovi zabránit počůrávání onoho místa, bude tam mít náhradní záchůdek. A vítězoslavně jsem Krakena vypustila ven.

 

Jakmile jsem otevřela dvířka, Mates „vyletěl“ ven, zmizel v oné škvíře s peletkami… a nastalo peklo. Peletky z improvizovaného záchůdku začaly lítat vzduchem, Mates je zadními nohami vystřeloval přes klec i skrze klec doslova jak smyslů zbavený. Jen jsme konsternovaně zírali, co se to děje. Peletky z podnosu zmizely během pár sekund, načež Mates podnos chytil zuby a snažil se ho ze škvíry vyrvat. Jen jsme tu pohromu pozorovali a čekali, co bude. Tác jsem tam dostala jen tak, že jsem ho musela postavit našikmo a pak opatrně vsunout do škvíry. Ven ho vyndat tedy nebylo nic jednoduchého a pro králíka jistě (!) nedosažitelného. Se zadostiučiněním jsem pozorovala Matýska, jak se s ním morduje a raději se nekoukala, jak to v obýváku vypadá. Ta potvora mě zas dostala!!! Vůbec nechápu jak, ale v zubech držel podnos a soukal ho z díry. S gustem tác odhodil, zajel zpátky do škvíry – a vyčural se! Pak si odhopkal za gauč, kde mají s Pepinkou udělané prolejzačky z krabice od banánů se spoustou novin na cupování, spoustou toaleťáku na hraní – a tam se natáhl a odpočíval po vykonané práci.

 

Tímto skončil souboj Mates – já. Mates vyhrál, věděl to a zklidnil se. Od té doby zase chodí na záchůdek, běhá po bytě, nechá se pomazlit. Byt je Matýska. Aspoň si to myslí…

 

 

8.8.2008

 

To, že byt patří Matýskovi, to si Mates myslí stále. Ještě k tomu přibral myšlenku, že mu patří i panička. Nechal se totiž mazlit, tulil se na klíně, tulil a tulil – a najednou bylo teplo… počůral mě. Žádné malé označkování, nechtělo se mi ani věřit, že se takové množství tekutiny dokáže vejít do tak malého zvířátka. A to Mates vůbec nedal najevo, že by chtěl na toaletku, žádné okusování ve smyslu: „tak už mě pusť“. Prostě se tulil a pak to přišlo. Jenže, jak se na takového mazlíčka zlobit? Nejlepší je říkat si, že se prostě počůral blahem…

 

Loužičky za Pepinou klecí se nám podařilo vyřešit – podařilo se nám objevit kartónovou krabici v tomto nestandardním rozměru, která šla zasunout za Pepinu klec – a byl pokoj. Konec loužiček. Matýsek se uklidnil a začal opět chodit s potřebou na toaletku tak, jako vždy vzorná Pepi.

  

A jak to tedy vypadá v současné době?

Po vypuštění z klece (které si Mates i Pepi diktují sami – tak, že začnou lomcovat dvířky klece) chvilku aktivně „sportují“ po obýváku, pak jdou „pracovat“ za gauč. To slovo „pracovat“ opravdu sedí a znamená to, že s obrovskou vervou a ještě s větším nadšením doslova cupují „své“ časopisy a noviny, které mají v krabici od banánů. Ono vidět takového králíka, jak si listuje v TV programu opravdu stojí za to. Pak na řadu přichází výběr vhodného (chutného) časopisu, který je králíky určen na likvidaci a vzduchem lítají kousky papírků. Po té, co se přestanou zpoza gauče linout zvuky rvaného papíru a nastane klid, je nám jasné, že Mates nebo Pepi odpočívají. Nebo spí. Co se divit, po takové práci!

 

A takto to vypadá, když si králičí puberťák hraje na miminko. Požitkář jeden!

 

   

31.8.2008

 

Řádící „Gumídek“

 

Naše Pepi nám vyrostla nejen do krásy, ale hlavně v poslední době pořádně „ožila“. Vždy to byla zvědavka zvědavá, průzkumnice a hlavně náš „gumídek“!

Tuto přezdívku si vykoledovala po té, co vyskakovala na místě do takové výšky, jak kdyby pro ni neplatily fyzikální zákony.

 

Ale co se jala ta naše chlupatá holčička vyvádět teď!

 

Zvědavost jí zůstala, protože Pepi strašně ráda prozkoumává – v obýváku je pro ni stále co objevovat, ale raději má, když jsou otevřené dveře po celém bytě, to pak může popustit uzdu svému průzkumničení.

Včera jsme nechali nedopatřením dveře otevřené a Pepi vyrazila na procházku po bytě. Udělala to tak fikaně, že jsme si toho nevšimli. Když jsme ji začali postrádat, nastalo velké hledání. Až z ložnice se ozvalo: "Už ji mám, zkouší si tvojí podprsenku!"

 

Někdy to vypadá, jako by se Pepi zbláznila. To je šrumec! Pepi předvádí na koberci, kde jí to neklouže, takové skoky, že televizní postavičky gumídci by jí mohli závidět.

Další její bláznivina je tryskem obíhat gauč. Není to nic jednoduchého, protože za gaučem mají s Matesem ten svůj „zábavní park“ z kartónových krabic a hlavně je tam obrovský květináč s kávovníkem. Dlouho jsme nemohli vyzkoumat, jak se tudy dokáže dostat – a pak jsme ji přistihli, jak se kolem květináče protahuje jak žížalka. Na rozdíl od

desetiminutového večerníčku tato podívaná trvá i několik hodin.

Nejúžasnější pohled je, když Pepi vyrazí zpoza gauče a musí na laminátové podlaze odbočit o téměř 90°. Problém by to nebyl, kdyby hopkala normální rychlostí jako spořádaný králíček, jenomže Pepi v této fázi kmitá tak, že nejlepším přirovnáním je představit si kreslené postavičky, jak jim jsou při běhu vidět místo nožíček jen vířící kruhy - Pepi je na tom taky tak. Jakmile se dostane na koberec, přidá ještě výskoky a pak laškuje s páníčky: „Pojďte řádit se mnou!“

Kdepak, naše chvíle přichází až v době, kdy se Pepi unaví a nechá se mazlit. Jenomže ani mazlení s Pepi není jen tak! Pepi se totiž okamžitě mění v oblizujícího maniaka, mazlí se a blíže a blíže a blíže.

 

 

"Anabáze s Matesem"

 

Minulý týden jsem si všimla, že Matýsek, vždy tak při chuti, přestává žrát. Nezdálo se mi to, a tak jsem večer pečlivě vymyla misku, odměřila granulky a čekala. Druhý den nastalo zděšení! Granulky zůstaly nedotčeny, zato Mates stihl přes noc vypít celou napáječku (normálně vypije tak půlku) a krom toho POČURAL kobereček. To neudělal nikdy, ani jako přivezené miminko ne! Hrozně jsem se vyděsila. Tomu našemu chudáčkovi něco je! Už jsem měla před očima ty nejhorší scénáře! Ještě jsem ho pustila ven, ale ani k běhání Mates neměl chuť. Mates jako ze zvyku vytáhl ze seníčku Pepi stéblo (vždy si je kradli navzájem), ale hned jak ho vytáhl, bez zájmu ho vyplivl. Šel zpátky do klece a apaticky seděl. To už jsem nevydržela, popadla Matese a honem na pohotovost k veterináři.

 

Paní doktorka Matýska vyšetřila a diagnostikovala (nejspíš ) zánět močových cest, že prý to je běžné onemocnění králíčků. Mates dostal antibiotika, nějaká probiotika do vody a nějaké vitamíny. Dostali jsme za úkol hlídat, jestli žere a pokud ne, krmit ho stříkačkou dětskou přesnídávkou.

 

Mates celé odpoledne prospal a večer už to nevypadalo, že by mu něco bylo. Sežral trochu zeleného, trošku směsi zrní a semínek, ale granulky nadále odmítal. Podávání léků byl zážitek. Odměřili jsme lék do injekční stříkačky a pokoušeli se ho vpravit Matesovi do tlamičky. Ochutnal – a začal se bránit. Dost intenzivně.

 

Druhý den na to jsem musela odjet na služební cestu, tak jsem neustále prosila o zprávy domova, jak na tom Matýsek je.

A přišla mi odpověď: SMS: „Mates totalne obbobkoval Pepinu, zdemoloval seniky, vlezl na kavovnik a pral se. Lek dostal. Ted zere. Jestli je nemocnej, tak leda na hlavu. Prdelka jedna zlobiva!“

 

Po této SMS jsem dostala záchvat smíchu a věděla, že Mates opravdu nestrádá. Jediný problém s krmením byl v tom, že Mates ze dne na den začal úplně odmítat jedny z granulek, kterými jsme krmili. Jakmile dostal krmení jiné, „žral jak nezavřený“. Mám podezření, že toto nejspíš byla ta Matesova nemoc…

Teď je Mates jako jindy: žere (ale jen to, na co má chuť), běhá a zlobí. Prostě klasika. Náš Mates.

 

 

Novinky k 30.9.2008

 

Soužití rodiny a králíčků pokračuje.

Mates si vydobyl své místo v bytě, dnes byl vypuštěn v půl osmé ráno a do klece se nuceně navrátil až po páté hodině, kdy se probrala Pepina a začala se také dožadovat pozornosti. Pepina totiž prakticky celý den prospí, ať už je v kleci a pokud je venku, někam si zaleze a nenechá se rušit. Zato večer, to abych pootvírala dveře do celého bytu, aby mohla prošmejdit celý byt. Stejně má nejraději ložnici…

Dnes Pepinka dostala krásný vlněný pelíšek na to odpočívání v obýváku. Prozkoumala ho a dopadlo to nejdřív takto:

 

 

U Matýska jsou také změny. Hlavně jsme museli vyměnit toaletku v kleci. Prostě Mates vždy vzorně napochodoval do rohového záchůdku, zavrtěl se, vystrčil zadek ven… a bylo to. Když už jsem počtvrté prala kobereček, došla mi trpělivost a koupila jsem toaletku: malou kočičí obdélníkovou. A bylo po problémech a po počuraných koberečcích!

  

4.10.2008

 

Jak se pasou králíci

 

Matýsek se dostal do té milejší fáze puberty. Stalo se z něho úžasně kontaktní zvířátko. Je to mazlíček, miláček, rošťák, majetník a potvora v jedné podobě. Rodinu pasoval na „velké králíky“, mě na další samičku, na kterou má neoddiskutovatelný nárok. A podle toho to také u nás doma vypadá.

Mates je teď převážně na volno, chodí za námi po bytě jako pejsek a nejraději má, když si s ním páníčci jdou hrát. Největší radost má, když si k němu sednu na zem. To pak vydrží hodinu lítat kolem celého bytu ve stylu: hop na klec, hop dolů, tryskem ke mně, dvakrát kolečko kolem mě s tím, že přes moje nohy hopsá jak valach na Velké Pardubické, pak čumáčkem naznačí, že chce pohlazení a po pohlazení pokračuje tryskem a skokem na klec a kolečko začíná nanovo. A já si toho jeho řádění pořádně užívám. Jenže to má i svá negativa. A tím je Matýskův králičí pubertální silný majetnický pud. Předtím pouze obbokovával klec Pepiny, teď jakmile jdu k němu na zem, jsem obkajděná kolem dokola. A běda, když mám snahu bobečky uklidit. To lítá kolem mě jak pošuk, trousí a trousí, no a když bobečky stále mizí v odpadkovém koši, přijde i na přesně cílený obstřik tou jeho pubertální močí. Pak je spokojený. Já už méně. (Mužská část naší rodiny se mi směje, oni tyto problémy nemají a mohou se s Matýskem šišmat do aleluja).

Stejně to dopadá, když se vátím z práce a ženu se za králíky. Mates evidentně nesnáší můj parfém a tak je jen otázkou několika chvilek, než jsem „oparfémovaná“ Matýskem. Pokud toto nechci podstupovat (jako že nechci), znamená to, že než jdu za králičími mazlíčky, musím projít koupelnou a smýt ze sebe vůně a pachy – které se králíkům nelíbí.

  

10.11.2008

 

Život s králičími mazlíčky je opravdu rozkošný.

Pepi si oblíbila gauč. Jakmile jde ven, jako správný gumídek dohopká na koberec, udělá pár super radostných skoků, oběhne byt, aby měla jistotu, že se tam nic nezměnilo a nejsou tam nové zajímavé věci na obradičkování a pak! Hurá na gauč!

Pepi je holčička šikovná a čistotná, takže nemáme žádné obavy, že by do měkoučkého gauče přibyla nějaká nevoňavá loužička. Ale problém je v tom, že Pepi nevydrží chvilku v klidu. Chvilku ji mám na klíně, chvilku mi olizuje nohy, pak se šplhá na prsa, protože chce blízat krk nebo obličej. Jakékoli nezakryté místo je nepřekonatelným lákadlem, které musí být oblízáno. A tak šplhá po páníčcích sem a tam a je hrozně spokojená. Po hodině králičí náklonnosti jde přece jenom na zem odpočívat.

 

Mates má bohužel smůlu. Gauč ho také láká, je však něžně, ale bez milosti sundaván dolů. Dokud s Matýskem bude cloumat puberta… není před ním – hlavně před jeho loužičkami - nic v bezpečí.

 

Na podzim vyvstal další problém. Byt se nám na zimu přeměnil na provizorní skleník. Všechny citrusy (a že jich je) a další subtropické rostliny, které letníme na balkóně, musely na zimu domů.

A letos mám o rostlinky obavy. Oba teddýsci, Pepi i Matýsek si zamilovali jahodový keř – Psidium. Je fakt, že jsem ho měla venku dlouho až lehce přešel mrazíkem, takže po umístění do bytu začal shazovat listy.

 

Myslíte, že ti moji mršáčci žerou ty krásně zelené lístečky, které odpadnou? Ani náhodou!

Takže milý jahodový keř je ožírán do té výšky, kam až ty potvůrky dosáhnou, když stojí na zadních. Dolní větvičky jsou zarovnané dokonale. Někdy je to sranda, protože se teddýsci natahují tak, že přepadnou a svalí se jak pytlík brambor. Jen se děsím toho, až přijdou na to že listy ostatních rostlinek by také byly chutné zpestření jejich jídelníčku...

 

16.11.2008

 

Po dlouhém zvažování jsme dnes připustili Pepi a Matýska. Chtěli jsme původně počkat až do jara, ale králíci to rozhodli jinak. A tak…

 

Pepi se jako vždy producírovala po obýváku a Mates vystřelil z klece jak neřízená střela. Pepi vesele přihopkala, evidentně se chtěla očichávat, oňufávat, Mates měl ale naprosto jiný názor. Dost ji to chudinku překvapilo a rozhodla se k ústupu do vlastní klece.

A tak nevíme. Byl to mžik. Povedlo se nebo ne??

 

Večer jsme teddýsky pustili opět spolu, ale Pepi na Matese vrčela, takže Matýsek musel zpátky do své klece, což se mu tedy ani trošku nelíbilo.

 

23.11.2008

 

Mates na mě po oné události zanevřel. To já jsem ho zavřela do klece, když se Pepi procházela po obýváku…

Teď se po mě ohání a rozhodně mi to má za zlé.

 

Zato Pepi. Ta se naprosto zbláznila.

Začala baštit jak nezavřená, ale hlavně se z mazlivé „gaučové“ holčičky stala neuhlídatelná divoženka. Hopkání po bytě se změnilo na obhlídku všech možných i nemožných škvír. V gauči se pokoušela vyhrabat si díru a obestlat ji polštářky. Včera v nestřežené chvilce hupsla do květináče s kávovníkem a pokoušela se nejspíš vyhrabat si noru, což se jí téměř podařilo. Onen květináč má objem 40 litrů a jistě si dokážete představit, jak potom vypadala Pepi a hlavně, jak vypadalo okolí. A dostat ji z tohoto květináče byl také problém, protože na nás prskala jak divoká kočka.

 

Nejmarkantnější změna nastala v kleci. Vždy naprosto čistou klec, kde ani bobeček nevypadl z toaletky, přes noc Pepi dokonale změnila. Toaletka byla vyhrabaná, peletky byly pečlivě nacpány rovnoměrně pod kobereček, boudička zarovnaná senem. A načůráno do záchůdku bez jediné peletky.

A tak je tomu každý den. Jakmile vyměním podestýlku, je bez milosti z toaletky vyházena a pečlivě přemístěna pod kobereček. A Pepi je vzteky bez sebe, když ji chceme do klece sáhnout.

Tak buď se Pepi pečlivě už teď připravuje na miminka nebo březost jen předstírá, což se také stává. Ale v tom případě je to komediantka zralá na Oscara!

 

 

3.12.2008

 

Zlatíčko Matýsek

 

Ráno jsme si maličko přispali a tak jsem za králičími zlatíčky do obýváku přišla až tak kolem osmé. První pohled na klece … a šok! Mates seděl místo v kleci NA KLECI na molitanovém sedáku, který tam má. Jak mě viděl, vesele ke mě přihopkal a okázale dával najevo, jak rád mě vidí. Dost mě to dojalo. Nějak se mu v noci podařilo otevřít si dveře, vyskočil a dveře se zase svou vahou zavřely a Mates nemohl dovnitř. A musím říci, že se zachoval jako opravdové zlatíčko. Ačkoli byl poprvé sám v obýváku, nic nerozkousal, kabely byly netknuté, stejně tak dřevěné části nábytku včetně proutěných košů. Ve venkovním záchůdku bylo načuráno a nabobkováno, po celém obýváku pouze 3 bobky. Opravdu se choval bez dozoru naprosto vzorně. Jak Pepi, tak Matýsek bývají hodně navolno, kolikrát přes celý den, ale nikdy ne v noci.

 

17.12.2008

 

Tak dnes byl den, kdy měla Pepi porodit. Fakt je ten, že už tak týden jsme Pepi podezřívali, že březost jen hraje - i když stále tahala seno, vystlávala si jím pelech a vrčela na Matýska, když se přichomýtl k její kleci. To podezření klíčilo v tom, že pořád vesele skákala jak gumídek. A to se nám nezdálo. Zkoušeli jsme jí lehce sáhnout na bříško a kdepak, žádná miminka!

Hééérečka jedna!

 

20.12.2008

 

Včera začala Pepi značkovat kolem klece Matese a ten se mohl, zcela samozřejmě, pomalu zbláznit. Dneska to ještě přiostřila, když se ráno naproducírovala k Matýskovi, občůrala jeho klec a pak se jala k němu dobývat do klece. Mates se přidal - a tak on lomcoval s mříží zevnitř, Pepi zase zvenku. A když Pepi začala vrnět, klec jsem otevřela.

 

Chvilku se oňufávali, pak se Mates konečně rozhodl jít za ní z klece ven. Pepi byla svolná.

 

 

Jenže pak vzala aktivitu do svých "pacek" Pepi a Matýska pomalu pronásledovala. To Mates nečekal a byl z toho celý nesvůj, chudáček "malý", "pronásledovaný" a "obtěžovaný"...

 

 

Pak se Pepi projevila jako pořádná mrška, objevila totiž Matýskovu otevřenou klec a rozhodla se, že se jí tam líbí.

Mates zůstal venku jako opařený, Pepi mu zabrala klec!

 

 

A navíc si dovolila žrát jeho ňamku z jeho mističky!

 

 

Takže se rozhodl jít za ní - s obavou, aby ho vůbec do své vlasní klece pustila!

 

 

No, spíš to vypadalo, že Pepi je paní této klece a ne Matýsek!

Zoufalství z Matýska přímo čišelo, když si Pepi lehla ne jeho nejoblíbenější odpočinkové místo...

 

 

Nakonec to dopadlo takhle:

 

 

Matýsek rezignoval a šel si raději lehnout ven.

 

No, protože Pepi každé dopoledne spí, a bylo mi líto Matýska, jak byl vyhozen z vlastní klece, Pepi jsem přemístila do její klece a Mates mohl zpátky.

Tak snad se teď miminka povedla...