Žijeme s teddy králíčky

Rok 2013: Ušaté štěstí

 

Stránky našich ušáků píši již několik let. Jsou to veselí raubíři i tvrdohlaví mizerové, mazliví miláčci a když nemají náladu, tak i vrčící netykavky. Je zážitek podívat se Matýskovi "z oka do oka" při rozhovoru králík - člověk. Je zážitek ustát Pepinčino naléhání, když chce mlsky. Pepinka žadoní, dyndá, skočí na gauč a jde se "čumáčkovat" - a když nepochodí, tak vám nafackuje.  Zážitek je pochovat a podrbat mazlivou Saabu a žasnout nad skokovými variacemi Bubáka. Ale vždy, když uklízím, padají na jejich adresu i jiné výrazy, jako chlupaté potvory, čuňáci a podobně.

Jak moc jsme spjati s těmito chytrými osobitými tvorečky nám dojde vždy, když nastane nějaký problém. Teď ten problém má Saabuška.

 

 

8.9.2013

 

Už je to třetí den, co jezdíme na veterinu se Saabuškou. Opět zažívání. Přestala baštit a bobčit. Na veterině rentgen ukázal, že problém je v žaludku a prvních třech kličkách tenkého střeva. Tak léčíme a strašně se o naši bílou princezničku bojíme.


 

 29.12.2013 


 

Je to dlouho, co jsem nic nepsala. Nešlo to. Nedokázala jsem to. Saabuška nám umřela. Moje krásná chlupatá princezna, moje zlatíčko, moje štěstíčko. Dlouho jsem hledala sílu se s tím smířit, hledala jsem cestu, jak se se smrtí Saabušky vyrovnat. Pořád mi chybí, tak strašně moc...


 

Bojovali jsme měsíc.

5.8.2013 začala mít Saabuška zažívací potíže. Na veterině nasadili standardní léčbu - léky na peristaltiku, na ochranu střev, proti bolesti atd. Denně byla kontrolovaná včetně víkendu, denně měla bříško rentgenované, aby se mohl posoudit zdravotní stav.

V pondělí 9.9.2013  se situace zhoršila a tak Saabuška podstoupila operaci žaludku. Operace dopadla dobře, Saabuška se opravdu rychle zotavovala ze zákroku. Já si vzala týden dovolené, aby měla tu nejlepší péči, přece jenom operace žaludku je pro králíčky velmi rizikový zákrok. Dva dny jsme krmili instantním senem po hodině, ve dne v noci, plus v pravidelných intervalech dostávala léky - antibiotika, léky na pristaltiku, ochranu střev, na bolest. Pak jsme intervaly prodloužily na 3 hodiny.

Po 4 dnech, tj. 13.9. jsme si mysleli, že máme nejhorší za sebou. Saabušku jsme viděli, jak tahá pár stébel sena. Hurá, jásali jsme. Jakmile měla sama snahu papat, bylo jasné, že trávicí trakt funguje. Dokonce začaly odcházet první bobečky. Sice malé, ale i to byl úspěch. Granulky zatím papat nechtěla. Dostali jsme svolení přidávat "zelené ňamky", sice opatrně, ale toto vždy podpoří chuť k jídlu. Věděli jsme, že rozpapání králíčka je vždy časově náročné, tak jsme jásali nad každou spapanou snítkou kopru, mrkvové natě, petrželky nebo fenyklu. Jenže čas běžel a Saabuška pořád nechtěla papat sama. Sháněla jsem různá krmiva, něco, co by ji zachutnalo a začala baštit sama. Jenže i milované vločky vždy jen ochutnala.

Takhle to trvalo 3 neděle. Pořád jsme krmili po 3 až 4 hodinách instantní směsí. Jizva na bříšku se mezitím krásně hojila, rentgeny byly pozitivní, ukazovaly plný žaludek i střeva - to jest vše fungovalo, zaživatina postupovala tam, kam má. Nikdo ale netušil, co je příčinou, že sama nebaští. Veterináři nad tím kroutili hlavou. Saaba vůbec nevypadala jako nemocný králík, byla aktivní a až moc živá. Aby se vyloučily i jiné faktory, Saabuška podstoupila pod narkózou kontrolu zoubků, odebrala se krev, která putovala na kliniku do Brna na speciální testy, zda za nechutenstvím není něco jiného. Vše bylo v pořádku a Saabuška pořád nepapala.

Už to bylo skoro měsíc, co jsme ji krmili instantní senem. Pak nastala změna. V pátek 27.9.2013 začala sama papat. Byli jsme štěstím bez sebe. V sobotu Saaba chtěla poprvé z klece ven. Pustili jsme ji a ona celý den pobíhala po obýváku jak veveřička, byla strašně veselá, házela prdelkou. Byli jsme doslova v sedmém nebi, Saabuška to zvládla!

V neděli 29.9.2013  ještě dopoledne pobíhala po obýváku, ale kolem poledního už polehávala. Že králíčci odpočívají, je běžné, tak jsme ji jen sledovali. Jenže navečer začínala "vrzat" zoubky. A to bylo špatné. Většinou to značí, že má králíček bolesti. V devět večer jsem to nevydržela a zavolala na pohotovost na veterinu. Pan doktor Baroš byl skvělý, že v neděli pozdě večer jel do práce, Saabušku vyšetřil, udělal rentgen, který byl tentokrát hodně špatný. Saabuška byla nafouklá, proto ji bolelo bříško. Dostala léky včetně léků na bolest. Měli jsme ji nakrmit po půlnoci. Jakmile jsme ji chtěli dát první dávku instantního sena, doslova plakala bolestí a v náručí se mi počurala. To bylo zlé, moc zlé.

Ráno 30.9.2013 jsme jen čekali, až veterina otevře. Saaba ... prostě jsme věděli, že je na tom hodně špatně. Na veterině udělali rentgen, který ukázal, že se ucpalo tenké střevo. To byl konec. Umřela 30.9.2013 ráno. Bylo mi, jako kdyby odešlo něco ze mě. Podstatná část ze mě. Proto jsem tu ani nedokázala napsat, jak to dopadlo.


 

a dvě vzpomínková fota... "Saabuško, vždy budeš moje milovaná chlupatá princeznička"


 


 

Saabuška byla to nejhodnější bezelstné stvoření, a to i v porovnání mezi králíčky. Dávala lásku všem. Milovala hlazení a chování a užívala si ho tak, že to bylo návykové i pro ty, co ji mazlili. Nakrucovala se, nastavovala, ukazovala, kde máme podrbat a blaženě u toho vzdychala.  Lehla si "na miminko", doslova se odevzdala. Vždy nějak dokázala odhadnout, kdy mi bylo těžko na duši, to pak "otravovala" tak dlouho, dokud nevyburcovala moji pozornost... a rozehnala splín a deprese. Saaba milovala všechny - lidi, ostaní králíčky i psa. 


 

29.12.2013


 

Zůstali nám Matýsek s Pepinkou a Bubák. Bubák je trouba. Veselý krásný beránek, ale truhlík. Teddýsci jsou, alespoň co se týká inteligence, o třídu výš. Tohle plemeno se šlechtilo nejenom pro svoji atraktivní vizáž, ale i pro svoji milou klidnou povahu. Ale je tu jedna věc, která je pro majitele teddýsků špatná. Teddýsci mají mimořádně citlivé zažívání a jsou náchylní i díky chlupům k ucpávání zažívacího traktu.


 

Po tom, co se stalo se Saabuškou, úzkostlivě sledujeme Pepinku i Matýska, jak papají, jak bobčí... Ale zároveň se s nimi radujeme, jak si hrají, jak se mazlí, jak dyndají ňamky. Matýsek pořád sportuje po celém bytě, nejraději do ložnice. Jenže i to je pro něj hra.

Tak například včera. Víkend, pohoda. Navečer jsem si vlezla do postele s rozečtenou knihou a nechala pootevřené dveře do ložnice. A najednou se "něco" pode mnou přehnalo. Matýsek! A abych o něm věděla, jakmile zmizel pod postelí, zadupal na mě! Tím bylo jasně řečeno "A mám Tě, vyhrál jsem!". Matýska jsem podrbale nad ocáskem, hnal se z ložnice zpátky do obýváku a ještě na chodbě jsem ho viděla, jak radostí hází prdelkou. Povedlo se mu to, hurá! A neuběhlo ani pět minut a vše se opakovalo. Matýsek strčil hlavu do dveří, chvíli mě pozoroval a frr, už byl pod postelí. A opět zadupal. "Jsem tady!" Zase si vysloužil podrbání a opět se s obrovskou radostí hnal chodbou zpět do obýváku.

A teď psaní urychlím... protože tento scénář se opakoval ještě 6x  To by jste museli vidět králíka, jak si s vámi hraje. Byla to hra, hra s lidmi na schovávanou. Chvíli jsem dělala, že ho nevidím a nereagovala na zadupání. Matýsek chvilku čekal, pak vyběhl ven, šel opět do dveří, tam na mě zadupal a zase se hnal pod postel. Byla to jasná výzva: "Jsem tu, pojď si hrát!" A běda, kdybych na něj nereagovala.

Prostě jsou to miláčci.


 

Matýska i Pepinku jsem cca před 14 dny ostříhala. Začali víc línat a tím vzrostlo riziko, že by uvolněné chlupy mohli slízat.

Pepinka je bojovnice, tu stříhat je souboj dvou osobností. Matýsek krásně držel, zlatíčko moje. I v tak problematických místech, jako je místo pod krkem. Položila jsem ho "na miminko" a vystříhala ho. Jenže Mates se urazil a další 4 dny nemluvil ani se mnou ani s Milošem.


 

Tady mám pár fotek ostříhané Pepinky a Matýska, foceno 15.12.2013


 


 

Vánoce 2013