Žijeme s teddy králíčky
ROK 2008: Deníček našich chlupáčků
Březen 2008
Umřel nám králíček koupený ze ZVERIMEXu. Byli jsme nešťastní, a protože jsme si nedokázali představit, že bychom už byli bez zvířátka, začala jsem se poohlížet na webových stránkách po chovatelských stanicích zakrslých králíčků. Jen z důvodu, abychom po té bolestné události měli jakousi jistotu, odkud králíček pochází a že je zdravý.
Brouzdala jsem po webových stránkách. A objevila jsem „teddýsky“.
V reálu jsem je nikdy neviděla, ale naprosto mě nadchli. Strašně jsem toužila si "poňuchňat" to chlupaté klubíčko, jak na všech fotkách vypadali. Nastal však problém. Zjistila jsem, že sehnat miminko zakrslého teddyho nebude nic jednoduchého, všude byla miminka u plánovaných vrhů rezervována dlouho, dlouho dopředu.
Ale štěstí se na nás usmálo a měli jsme rezervaci!!! Kluka. Každý den jsme sledovali webové stránky a těšili se na každou novou fotečku toho našeho „teddyho“.
Toto jsou ještě fotečky paní Karin. Do tohoto chlapečka (co má největší "prdýlku" a vypadá jak hrošík - druhé miminko z prava) jsem se bezmezně zamilovala...
Takhle vypadal Matýsek krátce před odchodem do nové rodiny - k nám!
26.4.2008
Nastal dlouho očekávaný den D.
Den, kdy jsem si jela pro našeho Matýska, zakrslého teddyho, do CHS Náchodsko.
Doma
Ve svém novém domečku se Matýsek aklimatizoval během 15 minut, takže po této z jeho strany rozvážné čtvrthodince začal řádit jako čertík.
Další Matýskovou snahou bylo přerovnat rozestavění uvnitř klece a pak následoval tělocvik – sprint přes celou klec: směr záchůdek do boudičky a zpět. Trošku nás to poděsilo, zda není něčím stresován, ale v dalším momentě s sebou z výšky mrsknul doprostřed klece a s gustem, po tom sportovním výkonu, odpočíval. Naprosto spokojený teddy.
27.4.2008
Ráno
První cesta z postele: podívat se na Matýska. A hned bylo jasné, že noc byla bouřlivá. „Přerovnal“, co se přerovnat dalo, miska prázdná kromě pár granulí, které byly pečlivě vybrány – nejspíš mu nechutnaly (a rozhodně tam neměl krmení málo) a bobky byly naprosto všude včetně střechy boudičky – kromě záchůdku. Tam nebyl bobek ani jeden. Takže nám vyvstává dilema: „jak tu živelnou potvůrku naučit na záchůdek?“ Chovatelka tvrdila, že je na záchůdek zvyklý – a jak jsme mohli u ní vidět, byl králíčky ke svému účelu používán. U nás se Mates zatím rozhodl jinak.
Dopoledne
Zkusili jsme Matýska nechat proběhnout po bytě. Nejdříve pochovali, pomazlili a pak dali do druhého, nízkého obdélníkového záchůdku určeného k vykonávání potřeb, až bude mít Mates výběh po bytě. Ale ouvej. Ven se mu zatím nechtělo. Uvidíme příště.
Večer
To už lítal po bytě jak neřízená střela, všechno „oňufával“, no prostě se rozkoukal.
Matýsek se fotil...
28.4.2008
Den lumpačení
Myslím, že Matýsek celý den trénoval, aby nám po návratu z práce předvedl, co vymyslel za lumpárnu. V kleci má dvě napáječky. Každou jinou. Jedna je uchycena zvnějšku klece, druhou lze připevnit „zacvaknutím“ a pootočením mezi dráty a je uvnitř klece. A právě ta se ukázala jako obrovský zdroj zábavy. Po našem příchodu z práce ležela napáječka na zemi. Tak jsme ji znovu přichytili, ale toto umístění nemělo dlouhé trvání. Matýsek ji bravurně „sundal“ a následně s obrovským zaujetím „přepral“. HURÁ, HURÁ, Matýsek je vítěz…!!!
První úspěch: Matýsek začal používat záchůdek, bobky byly v kleci už jen tu a tam.
1.5.2008
První máj
Den volna, den, kdy budeme u Matýska. Matýsek se nejdříve ráno dokonale pomazlil a pak dostal novou hračku. Roličku od toaletního papíru.. To byla divočina!!! Roličku honil po celé kleci, až ho ta akce natolik unavila, že s sebou plácnul jak dlouhý, tak široký doprostřed klece a lehce si zdřímnul. Akce byla natolik divoká, že na stěně za klecí zůstaly přichyceny dva bobky, ačkoli měl klec právě vyčištěnou. No prostě divoký srandovní mazlivý a neuvěřitelně miloučký králíček – čuňátko.
3.5.2008
Rodeo
Z králičího miminka nám roste pořádný puberťák. Zamiloval si výběh po obýváku a už přišel na to, jak si ho vynutit. Má to vymyšlené dobře: začne „sprintovat“ po kleci s takovou vervou, že lítá naprosto všechno, co není připevněné. Takže vzduchem lítá seno, ze záchůdku podestýlka i s bobky, z misky krmení a při tom všem zmatku stíhá Mates po očku pozorovat, co my na to, co ještě vydržíme.
Večer
Nastala hodina H, kdy Mates v kleci ožil a evidentně se toužil proběhnout po bytě. A tak šel. Význam oblíbené filmové fráze. „Vypusťte Krakena!“ dostal s naším Matesem úplně nový rozměr.
Obývák se záhy proměnil v dostihovou dráhu. Nejdřív na dostihy překážkové bez překážek, protože Mates „dribloval jak kybernetická myška“, následně v dostihy rovinné, kdy se nejdříve sprintem rozběhl po koberci a pak následoval dlouhý skluz po laminátové podlaze. Nejvíce to připomínalo jízdu na bobech po rovině... Nejdříve jsme si mysleli, že to chudáčkovi podkluzuje, ale když to provedl třikrát po sobě po naprosto stejné dráze a na START se vrátil přes půlku obýváku, bylo jasné, že se Mates takto úžasně baví.
Po více jak půlhodině divočení sám přihopkal a jasně dal najevo, že teď je na řadě mazlení. Což se také stalo.
A ouha. Mates se rozhodl, že klec je pro něho malá, že obývák by byl pro jeho život rozhodně příjemnější a následovaly snahy se do svého nového domečku obýváku probourat.
A už zase doma...
9.5.2008
Mates roste jako z vody. Asi bychom mu měli připomínat, že je králíček ZAKRSLÝ, jen aby na to čirou náhodou nezapomněl.
Co se týká lumpačení, tak tady také „roste“.
Vymyslel super překážkovou dráhu za gaučem: tryskem za gaučem, oběhnout okolo velkého květináče s kávovníkem, zpátky kolem gauče, skok přes kyblík, kde má uložené seno, prolejzačkou kolem své klece a pro velký úspěch: opakovat!!! A co nejrychleji.
A pak padnout na oblíbené místo pod křeslo a odpočívat.
Horší je to s bobkováním.
V kleci Matýsek používá záchůdek, jen tu a tam utrousí bobek mimo.
Ale venku.
I když tam má záchůdek druhý, vybral si roh koberce a ten „pasoval“ na bobkovací místo mimo klec. Dávali jsme ho po každém bobku na záchůdek, dokonce jsme tuto toaletku přemístili na roh koberce – s výsledkem, že se Mates posunul s bobkováním kousek stranou. Králičí potvůrka!
Matýsek měl zase dneska svůj den.
Ráno lítal, odpoledne spinkal jak miminko a navečer už už čekal, kdy se mu otevřou dvířka od boudičky a on vyrazí ven. Slovo vyrazí naprosto odpovídalo tomu, co se pak dělo další dvě hodiny. Nejdříve se Matýsek nechal chvilku chovat a mazlit a pak nastal ten správný šrumec. Panička vytáhla fotoaparát, ale po téměř hodině „lovu beze zbraní“ ho zase odložila. Nafoceny byly jen různé bílé šmouhy, jak Mates sportoval po obýváku. Chvílemi zmizel z dohledu úplně, načež jsme ho po pečlivém průzkumu obýváku přistihli při likvidování kabelů od počítače. Tvářil se navýsost pohoršeně, že ho odháníme od tak výborné zábavy. Pak se rozhodl provozovat další cvik – a to skok do klece, v letu obrat a hned okamžitý skok zpátky do obýváku. Tento prostocvik odporoval známým zákonům fyziky, nicméně Mates se úžasně bavil.
Kuk, zase mě pustili ven...
Matýsek nejlépe zvládá všechny polohy "ležmo"...
11.5.2008
Matýsek byl v neděli nějaký klidnější, hodně pospával a i když měl otevřeno, šel ven jen na chvilinku a pak šel spát zpátky do své klece.
Začala jsem panikařít (na základě minulé zkušenosti, kdy náš první králíček Ferdásek zemřel za půl dne od prvních příznaků nemoci). Takže Matýsek byl celý den neustále pod kontrolou, pořád jsme ho sledovali, jestli chudáčkovi něco není a on spal a baštil a spal a baštil.
Probral se až kolem deváté večer a pak! To byla mela! Musel spálit energii, kterou nabral přes celý den. Takže následovaly tři hodiny naprostého šílenství: běh se skluzem, běh s kličkováním, sprint, skoky do dálky, do výšky, s otočkou ve vzduchu, s otočkou při dopadu, s otočkou kolem své osy a pak různé kombinace toho všeho dohromady.
Bylo to podstatně zábavnější než televize, ale také únavnější. Já odpadla v jedenáct, páníček vydržel do půlnoci – a Mates by klidně řádil dál.
Matýskova "zábavní dráha"
"Copak mi to tady páníčci připravili?"
"Krabici?"
"A tady je nějaká menší krabice. Co s ní?"
17.5.2008
Mates se nám před očima mění. Už to není ta chlupatá roztomilá kulička, ale začíná z něj vyrůstat hodně osobitý králík, navíc teď s rychle nabíhající pubertou a s tím spojenými náladami, nápady, vrtochy.
Jak teď vypadá Matýskův den?
Ráno, jen co někdo vstane, Mates začíná lomcovat s dvířky od klece a „jemně“ tak naznačuje, že by jsme ho mohli pustit ven.
To slovíčko jemně je opravdu jen v uvozovkách, protože jakmile pochopí, že se mu páníčci nebudou minimálně hodinu věnovat, protože musí do práce, z klece začne lítat všechno ven kromě krmení, to si Mates hlídá opravdu pečlivě.
Pak následuje rvačka, protože se mu snažím nasypat krmení na den, zatímco on se snaží dostat ven. Když to nejde, trucuje a „nemluví s námi“.
Odpoledne
První naše cesta vede za Matýskem. A ouha. Mates během dne provedl v kleci důkladné změny. Přestěhoval záchůdek z rohu do prostředka klece, ohrnul kobereček a je jasně vidět, že se z klece snažil prohrabat.
Otvíráme tedy dvířka a Mates, jen tak mimochodem, uraženě, jako by nám dělal laskavost, vyskakuje ven. Načež nastává doba přepečlivého hlídání, protože jinak Mates ohryže, co se dá. A hlavně. Ta chlupatá potvora, která už bez problémů chodila v obýváku na záchůdek a v kleci je to pro něj samozřejmost, začala bobkovat po celém obýváku. Nevím, co si mám o tom myslet. Prostě lítá a trousí. Jako kdyby to dělal schválně.
Večer je ve znamení divočení. Tedy myslím divočení králičí. Mates lítá po obýváku takovým stylem, že pomalu ani nestačíme sledovat, kde zrovna je. Chvílemi s sebou praští pod křeslo a nabírá síly na další sportování. Pokud si ho po dvou hodinách (nebo i déle) dovolíme dát zpátky do klece, trucuje a dělá uraženého králíka. Dostává krmení - granule a taky zelené krmení. Miluje bylinky, největším hitem je máta a lístky echinacei, ale dá si s obrovskou chutí říct i u meduňky, majoránky nebo dobromyslu. Takové ty "normální králičí ňamky" - mrkev atd... Matýsek moc nemusí.
18.5.2008
Mates se dnes vážil. 860g.
A taky mi už podruhé provedl pěknou sičárnu. Přišel si pro pomazlení, tak jsem si ho vzala na sebe, on se přitulil – a hryzl mě. Po té, co se mě snažil pořád okusovat, vzal si ho páníček, a s ním se mazlil celou hodinu!
Potvora jedna nevděčná!
28.5.2008
"Ach ta puberta"
Víte, co je to mít doma králičího puberťáka?
Mates si jednoduše a prostě natvrdo prosazuje svůj názor. Rozhodl se, že jeho klec je v takovém stavu naprosto nezajímavá a změnil ji k nepoznání. Už nemohl stěhovat toaletku, protože je přichycená ke kleci, tak se rozhodl přestěhovat všechno ostatní. A to bylo něco! Domeček byl vprostředku klece, kobereček srolovaný v rohu, seníček se podařilo Matesovi urvat, seno bylo volně rozprostřeno po celé kleci a dále naházeno v okruhu dvou metrů kolem klece. Prostě neskutečný „bordel“ po celém obýváku.
Největší šok ale byl, když jsme mu otevřeli klec, aby se mohl proběhnout. Odmítl jít z klece, evidentně byl spokojen s tou spouští, kterou způsobil. Vrchol všeho byl, když jsme se mu pokusili v kleci aspoň trošku pouklidit - ohnal se po nás zoubkama.
Den poté to bylo úplně stejné. S jediným rozdílem. Šel ven a bobkoval naprosto neuvěřitelně. Vypadalo to, jako kdyby si to celý den schovával jen proto, aby mohl znečistit obývák. Pak po nás loupl očima a počural se. Odhaduji, že se chtěl pomstít, protože toto nikdy neudělal. Ani v kleci, ani když volně běhal. VŽDY šel na záchůdek. Až teď. A druhý den si to pěkně zopakoval! Svéhlavý puberťák!
Myslím, že tato fotka komentář nepotřebuje...
"JÁ jsem Matýsek a JÁ jsem tady pán!"
Mates na gauči
A opět "v terénu"...
Matýsek je náš mazlivý kluk - když tedy chce...
A zase doma...
31.5.2008
Dnes se konala velká přestavba a stěhování.
Za týden si pojedeme pro králičí teddy holčičku Pepi z Drinopolu a potřebovali jsme trošku upravit místo, kde bude mít klec. Ačkoli náš odhad byl správný, co se týká umístění, jedna důležitá věc nám utekla. Druhá klec měla jiné otvírání a tak, jak jsme to vymysleli, to prostě nešlo!!
Řešení se ukázalo vzápětí: přemístit Matýska do nové klece (i pro něj bude jednodušší „projít“ širšími dvířky) a původní Matýskovu klec pečlivě vymýt a přichystat pro Pepi.
Zpočátku se zdálo, že přemístění Matesovi vůbec nevadí, ale pak obhlížel svoji původní klec, díval se na zavřená dvířka, očichával - nejspíš mu to nevonělo, protože jsem klec vymyla Savem. Skoro nám ho bylo líto, jak se díval dovnitř, ale chmury zmizely, jen jak jsme viděli, jak se v nové kleci zabydlel.
2.6.2008
Puberta? Doufám, že ano, že to je puberta, a že časem odezní.
Protože po tom, co začal vyvádět, začaly padat něžné výhrůžky typu: „Potvoro, půjdeš na pekáč!“
Ráno jsem Matýskovi nesla krmení, ale hned, jak jsem mu strčila ruku do klece, vyloženě po mě vystartoval a pořádně mě hryzl. Žádné naznačení a štípnutí, ale normálně si kousnul. A jak jsem mu sáhla na seníček, vyběhl a kousl mě podruhé. Pořádně! Vypadala jsem jak uštknutá - zoubky krásně procvakly kůži, která okamžitě natekla.
A to jsem, prosím, vstávala dříve, abych se s Matýskem ráno pomazlila!
Večer byl ještě katastrofálnější.
Hned po příchodu z práce jsme Matýskovi šli shánět větvičku na kousání a s velkou slávou mu ji donesli.
Mates se probral a začal lomcovat dvířky od klece - tak jsme ho pustili.
To, co následovalo, byl zlý sen a pro Matesa to byla otázka necelých pěti minut: Jakmile vyskočil z klece, bylo na podlaze černo, bobek vedle bobku, načež začal čůrat a ještě při čůrání se rozběhl. V okruhu dvou metrů „to“ bylo všude. ... Já byla také v okruhu dvou metrů! Moč toho našeho „miláčka“ mi kapala z obličeje, rukou, šatů… dále z nábytku, o koberci a podlaze raději ani nemluvit.
Tak jsme Matesa dali do klece, já se osprchovala, vytřela podlahu, vyčistila, co se dalo – a když jsem viděla, jak se Matýsek smutně kouká skrze mříže, odpustila mu a pustila ho znovu ven. Tentokrát to byla otázka minut dvou! A zase bylo načůráno všude.
To už by nevydržel ani svatý, takže Mates šel zpátky do klece. A já znovu uklízela.
4.6.2008
Z Matesa roste opravdu králičí osobnost. Dává nám naprosto jasně najevo, co chce, a když to nedostane, pořádně trucuje. Jo, puberťák, co si hraje na Pana Králíka.
Velkým sportem přes noc a přes den, kdy jsme v práci, se pro Matýska stalo stěhování toaletky z rohu doprostřed klece; dále vždy sroloval kobereček, který má POD vším v kleci a zatím se mi nepodařilo pochopit, jak to dokázal. Když toaletku nejenom že dostal doprostřed klece, ale ještě ji začal převracet, vymyslela jsem protitah a toaletku přichytila ke kleci. Mates to pojal jako urážku a „nemluvil“ s námi!
Podvečery v obýváku jsou opravdu netradiční oproti životu v běžné domácnosti. Mates je „vypuštěn“ a hned všichni tři (syn, Miloš a já) necháváme všeho a hlídáme králíka! Mates reaguje na lusknutí prsty, když dělá něco, co nesmí (ohryzávání nábytku a podlahových lišt nebo když si to nasměruje ke kabelům od počítače), ale to ho neodradí od toho, aby to neustále nezkoušel.
Jeden den v týdnu byl naprosto vzorný. Byl venku 4 hodiny, běhal, mazlil se a hlavně chodil vzorně na záchůdek, takže žádné bobky po obýváku. Den nato řádil tak, že na záchůdek nějak zapomněl… a bobky byly všude.
Takže ne, že NEUMÍ, ale NECHCE, potvora!
A pak ještě jeden zážitek.
Rozhodla jsem se vyluxovat. Mates nechtěl do klece, tak jsem vytáhla vysavač s tím, že jakmile ho pustím, Matýsek se bude bát a půjde do klece sám. Jenže! Mates mi vystartoval po hubici od vysavače a honil ji, očividně to bral jako ohromnou zábavu.
6.6.2008
Dovezli jsme si s velkou slávou naši první samičku Pepi z Drinopolu.
Na Pepinku jsme čekali měsíc a půl. Zase to byla láska na první pohled. To podle těchto foteček jsme si Pepinku vybrali, pojmenovali a těšili se na ní, zatím co Mates doma prožíval (a my s ním) bouřlivou pubertu.
Cestu Pepi zvládla na výbornou, po přestěhování do klece zmizela v boudičce, ale již za chvíli vyběhla ven a začala prozkoumávat okolí.
Co králíček, to naprosto jiná povaha.
Mates je prostě náš „Kraken“: svéhlavý, dominantní, rád se proběhne, ale skákat se mu moc nechce.
Zato Pepi se projevila jako pravá ženská. Je naprosto neuvěřitelně zvědavá. Průzkumnice a hlavně skokanka! Nejdříve si obhlídla svoji klec, pak se bez obav pustila do sena a krmení. Druhý den už čile pobíhala po kleci. Je fakt, že ještě plně nepřivykla běžnému chodu domácnosti, takže při nezvyklém zvuku „zmizí“ v boudičce, ale reaguje na hlasy, a to se hned jde podívat, co se venku děje.
Navečer jsme jen zběžně koukli do klece, co dělá Pepi a…!!! Pepi nikde! Rychlý pohled do boudičky… a také nic! A pak jsme ji uviděli. Hověla si VEVNITŘ seníčku a v klidu si chroustala seno. Dost nás to poděsilo, jestli tam chudák neskočila a teď nemůže ven, ale hned na to nám předvedla, že ven klidně může. A to elegantním skokem na boudičku. Tak se tam také dostala: z boudičky se protáhla bokem do seníčku, horem by to nešlo. Tak jsem seníček hned rychle přestěhovala, aby se napříště náhodou tímto kaskadérským kouskem nezranila.
Večer
Večer jsme Pepi poprvé pustili proběhnout se po obýváku. To tedy byl průzkum: Centimetr po centimetru po celém pokoji, podívat se, kam by se eventuelně dalo vlézt, kam by se dalo vyskočit, co by se mohlo ohlodat, co by se mohlo okusit, oběhla Matesovu klec, objevila Matýskovu prolejzačku a hned si ji několikrát vyzkoušela a zjevně oblíbila. Holka jedna zvědavá!
Tak nám došlo, že ta na první pohled něžňounká holčička bude pořádná divoška. Vyzkoušela si hned také Matýskův „venkovní záchůdek“. A pak jsme si ji vzali na mazlení… a mazlila se a mazlila…
První kontakt
S velkou opatrností jsme vypustili ven i Matýska.
Očichali se ... a v Matesovi se probudily hormony. Takže jsme honem Pepi dali do klece a pak to tedy byl cvrkot. Mates se proměnil v neřízenou střelu. Tryskem s nosem u podlahy „objel“ celou místnost, kde se vyskytovala Pepi (a ta se vyskytovala všude), pak se pokoušel nejdřív prohrabat do druhé klece, pak prokousat, pak se téměř nosem přilepil na mě, protože jsem ji předtím chovala a on ji ze mne cítil. V záchůdku se choval jak pomatený, ale mělo to jednu výhodu pro nás – své potřeby konal právě tam.
Pepi zachovala klid. Jen zvědavě koukala ven skrze mříže, co se to venku děje – a Matesa tím přiváděla k šílenství. Matýska jsme nakonec museli dát zpátky do klece a pak to tedy byl pohled jak z romantického filmu. Matýsek seděl na jedné straně klece, přes mříže toužebně hleděl na Pepi, Pepi na druhé straně mříží - zvědavě si prohlížejíc Matesa.
... jedno oko by dojetím nezůstalo suché!
8.6.2008
"Provokatérka"
V neděli následovalo něco podobného. Mates byl neskutečně aktivní a k tomu vzorný, už žádné čůrání mimo záchůdek. (Pěkně žárlí a bojuje o naši přízeň.) Ale jakmile jsme ho dali do klece a vzali si Pepi, pokoušel se z klece probourat. Když se Pepi dostatečně proběhla (je fakt, že dostatečné to bylo hlavně pro nás, protože pobíhala s takovým zápalem, že jsme nesačili registrovat, kde se zrovinka nachází), šla zpátky do klece a Matesovi jsme konečně znovu otevřeli. Ale kdepak Matýsek. Už neměl zájem o žádné běhání. Jako oddaný pejsek si lehl za Pepinu klec a pečlivě si ji hlídal!Večer, když zase šli na střídačku ven, se Pepi projevila jako pořádná provokatérka. Mates se mohl zbláznit, Pepi se producírovala ...jen tak mimochodem... kolem jeho klece a jako vrchol bylo, když mu šla užírat seno z JEHO seníčku.
13.6.2008
První společný týden Matýska a Pepi.
Je to až neuvěřitelné, co se stalo s Matýskem. Z toho paličatého svéhlavého puberťáka máme doma najednou neuvěřitelně mazlivého a čistotného králíčka.
A jak to vypadá teď? Jakmile teď Matýskovi otevřeme dvířka klece, jeho první cesta vede na záchůdek, kde vykoná potřeby. Pak si jde pro hodně dlouhé mazlení a když lehce naznačí, že už mu "šišmání" stačí, následuje opět cesta na záchůdek a vykonání potřeb. Prostě vzorňák.
A pak… obíhá klec Pepi a oddaně ji sleduje.
Zato Pepi! To je divočina!
Pepi je opravdu velmi svérázná králičí holčička! Mazlení zatím moc nedá, po dvou minutkách už se vrtí a kouká, kam by skočila, co by mohla obhlédnout a prozkoumat. Jo, pohopkat si po bytě, to se jí líbí.
A Pepi v kleci?
Kolikrát jsme se šli podívat, co je to za zvuky, které se odtud linou… To nic, to je jen Pepi! Všechno totiž Pepi dělá s takovou vervou, že to u tak něžného, droboučkého a roztomilého tvorečka překvapuje.
Pití? To se vždy podobá souboji s trubičkou z napáječky, pacičkami do napáječky mlátí, trubičku kouše.
Jídlo? To je to samé! Do misky by Pepi nejraději vlezla celá, jenže se tam nevejde, tak se tam nacpe alespoň předními packami.
A seno? Proč ho baštit obyčejně, když to jde s tělocvikem. Nejradši má totiž možnost vyskočit si do seníčku, pěkně se tam zahrabat a užírat svrchu, žádné nudné tahání sena spořádaně spodem! Poprvé jsem se hrozně vyděsila a měla jsem strach, aby si Pepi neublížila, když do seníčku tak kaskadérsky skáče. Dala jsem jí seníček níže, no, Pepi ho hned vzteky „sundala“ a seno lítalo všude kolem. Takže jsem polohu seníčku jen drobet poupravila, aby se Pepi nezranila, ale mohla si v pohodě řádit.
22.6.2008
Další týden s králíčky. Pepi dostala trefnou přezdívku: Gumídek.
Jo, jak jinak by jste nazvali zvířátko, které vyskakuje do neskutečné výšky, ale na místě! se stejným odrazem všech čtyř!? Tak Pepi nadšeně „dribluje“, pak chvilku odpočívá, načež jde vždy ochutnat Matýskovi seno.
Pepi si také našla novou zábavu. Neuvěřitelně ji přitahoval veliký květináč s kávovníkem, který máme za gaučem. Za gauč s oblibou chodí oba králíčci, jak Pepi, tak Mates (také by jste měli vidět, jak tam vypadá podlahová lišta…). Mám tam uložen malý box se senem a druhý s vojtěškovým senem, aby byly po ruce. Za gaučem není nic vidět, prostě ideální úložný prostor, ale také prostor pro hry králíčků. Mates tam hrozně rád i spí.
Když pouštíme Pepi, stále dáváme pozor, aby si nešla hryznout do kabelů od počítače a také, aby na ni někdo náhodou nešlápl, protože je opravdu velice živá a stále někde poletuje. A najednou byl klid a Pepi nikde v zorném poli. Letmý pohled za gauč… Pepi si s obrovským zápalem v květináči hrabala, hlína lítala na všechny strany, Pepi byla jak čuňátko a hrozně se divila, že ji nechci dopřát tak prima zábavu.
Večer o víkendu jsme měli návštěvu. Návštěva to byla rozumná a zvířátekmilovná, takže podvečerní rituál, kdy se vypouští králíci, nebyl ohrožen. První šel ven Mates. Chvilku si pohopkal a pak využil příležitosti: víc lidí, víc mazlení! Nejdříve si došel pro pomazlení k páníčkovi, pak si odskočil na toaletku a pak se nechal s opravdu rozkošnickým výrazem mazlit a hladit od návštěvy. Pepi návštěvu vyřešila po svém. Všechny obešla a očichala nohy a dále si nikoho nevšímala.
Takto by se mohlo zdát, že králíčci blbnou buď celý den nebo že chudáčky pouštíme jen večer. Opak je pravdou. Ty potvůrky si vytvořili velmi přesný rozvrh dne a tak se jim přizpůsobuje celá domácnost. Ráno, na takovou „ranní aktivitu“, je vypouští páníček (pracuje doma), pak si jdou do klece, kde střídavě chrní a odpočívají a ožívají až navečer, kdy se dožadují opravdu velmi dlouhé pozornosti. V tom klidném mezidobí opravdu chtějí mít svůj klid. Jednou jsem udělala chybu… sesbírala jsem z balkónu jahůdky a jednu jsem chtěla dát do klece Matýskovi – ohnal se po mě, jakmile jsem strčila ruku do klece. Prostě jsem ho vyrušila v jeho siestě. Když chce on, lísá se a lísá. Ale musí chtít on, ne že si dá něco diktovat. Pepi ještě není tak svérázná, aby po někom vyjela zoubky, ta si jen zaleze do domečku a nenechá se rušit.
29.6.2008
Dopoledne jsem se rozhodla, že rozšířím fotogalerii těch mých miláčků. Ale ouha. Miláčci se tuto moji aktivitu rozhodli sabotovat a po hodině lítání s foťákem jsem to vzdala. Vysvětlí mi někdo, jak fotí svoje králíčky? Když vidím jiné fotky, kde jsou králíčci jak naaranžovaní... bezmezně závidím a marně hledám fígl, jak toho dosáhnout. Dokonce se rozhodl fotografovat i páníček, vytáhl svoji zrcadlovku a kasal se, jak kvalitní fotky budou... dopadl - se stejným úspěchem jako já. Tudíž prakticky nic!
Tak jsme večer zase byli na očkování. Pepi se držela statečně a moc se paní doktorce líbila. Matýsek se nechal přeočkovat (když už to jinak nešlo), ale po návratu domů pěkně trucoval. Těžko by jste viděli tak naštvaného králíka! Když šel ven, odmítl jít za námi a jen se na chvilku schoval za gauč a zase se vrátil do lece. Oba byli unavení a tak se nakonec nekonalo prakticky žádné "pasení králíků v obýváku", jen chudáčci spali a odpočívali.
14.7. - 29.7.2008
Blížil se pomalu čas naší dovolené a my začali řešit problém. Co s našimi chlupatými miláčky?
Vyvstalo několik možností, ale přiznávám, že jsem se vůbec nemohla rozhodnout.
Byla jsem moc vděčná, že se přes náš Klub Přátel Zakrslých Teddy naprosto nezištně nabídla na hlídání chovatelka paní Iva, odkud pochází Pepi. Vím, že by tam o ně bylo výborně postaráno, ale když ty moji drobečkové jsou opravdu čistě „obývákový chov“ s velkou volností a častým mazlením.
Dále jsem našla kontakt na „paní na hlídání“, téměř takový domácí králičí hotel, ale také jsem se bála, jak to bude vypadat ve skutečnosti.
Také se opakovaně nabízela sousedka, že se o ně postará, ale s králíčky nikdy neměla zkušenosti. Zkouška té zlaté osoby s „manipulací s králíkem“ dopadla katastrofálně: Mates během 30 sekund dokázal sousedku hryznout tak, že sousedce z ruky crčela krev. A bylo rozhodnuto. Králíci pojedou také na dovolenou, a to ku Praze k paní na hlídání https://www.hlidanimazliku.websnadno.cz/Hlidani_mazlicci.html
Už jen domlouvání tohoto pobytu byl zážitek. Když jsem paní po telefonu vysvětlovala, co všechno ti moji miláčci potřebují, na co jsou zvyklí a že rozhodně nepřežijí bez mazlení, po zavěšení mi došlo, že ona paní na druhém telefonu musí být přesvědčena, že jsem totální cvok.
Ale domluvili jsme se a 14.7.2008 jsme se s králíčky a se vším, co potřebují, stěhovali do Tuchoměřic.
Bylo to opravdu stěhování s velkým „S“, od krmení, sena, přes podestýlku, až po vlastní klece (vzhledem k velikosti byl problém je vůbec dostat do auta). Paní se mi líbila, bylo vidět, že zvířátka má ráda, a každopádně ví, jak s nimi zacházet. Konečně jsem začala věřit, že o králíčky bude doopravdy postaráno. Králíčky jsme nastěhovali do obýváku, já zamáčkla slzy … a museli jsme odjet.
Králíčci v Tuchoměřicích
Hned na začátku pobytu teddýsků v Tuchoměřicích začala dosti divoká story pro Pepi, ale hlavně pro paní, co Pepi hlídala. Pepi totiž měla červenou moč. Někdy se prostě stane, že je králičí moč zabarvená. Nemá to co dělat se stravou, králíček je úplně zdravý, jen barví moč. No, a Pepi takovou moč měla. Červenou. Po celou dobu. A já to paní neřekla. Vůbec mě to nenapadlo, prostě jsem to brala jako samozřejmost. Zato paní to pořádně vyděsilo. Když jsem pak slyšela vyprávění, čím vším prošli… Paní na nic nečekala a jednala. Absolvovali noční výjezd na veterinární pohotovost, druhý den hned další návštěvu, další den si zase jeli pro rozbory moči. A to vše s výsledkem, že Pepi je naprosto zdravá, vitální králičí slečna. Paní projevila neskutečně vynalézavý způsob odebrání moči Pepi na rozbor, ale hlavně: došlo mi, že těžko bych nechala svoje zvířátka u odpovědnějšího člověka. Nádherné byly také SMS, které nám chodily: „Zdravíme páníčky! Jsme zdraví, napapaní, vyčesaní, vymazlení, spokojení. Doufáme, že vy také. Těšíme se na Vás, i když je tu s dětmi fajn! Pepi a Matýsek“.
Pak zase následovalo stěhování domů… Králíčci byli příkladně vyčesaní, nakrmení, dokonce jsme dostali deníček psaný po dobu pobytu.
Takže tímto opravdu ještě jednou děkuji paní do Tuchoměřic za příkladnou péči o své svěřence a pokud by jste sami někdy potřebovali podobnou službu, vřele doporučuji.
Ještě jednou odkaz:
https://www.hlidanimazliku.websnadno.cz/Hlidani_mazlicci.html
A toto jsou fotografie přímo z Tuchoměřic:
Až se Vám život bude zdát fádní, můžete si ho obohatit. Můžete se obohatit, o lásku, o radost, o zážitky. Toto jsou stránky plné chlupatých ušáků a exotických rostlin.
--
--
--