Rok 2010: Život v okouzlení

Na rok 2010 jsem založila další stránku. A proč takovýto nezvyklý název? Protože každý rok s teddíky je obrovské dobrodružství. Soužití s těmito úžasnými tvorečky je jedno velké OKOUZLENÍ... z jejich povahy, z jejich rošťáren i potřebou, ale i schopností přijímat a dávat lásku.

A tak zde dále budou popisovány příhody úsměvné i vážné, prostě vše, co život s teddíky přináší.

Můžete se smát, co dokáží teddíci vymyslet za lumpárny, můžete být rádi, že nemusíte tu následnou spoušť uklízet, ale můžete i závidět... Probuzení s pocitem, že nemůžete dýchat... a králík Vám sedí na prsou a se zápalem oblizuje obličej, to opravdu stojí za to.

Bavte se...

21.2.2010

Dneska byly po dlouhé době rozumné světelné podmínky a tak jsem jich využila s na nových fotečkách zachytila tulicí náladu Saaby.

Saabuška pronásleduje našeho Matýska. Chtěla by se kamarádit, ale Mates ji odhání a ona je z toho nešťastná

  A toto jsou tulicí fotečky Pepinky a Matýska

9.5.2010

Dlouho jsme se rozhodovali, zda Saabušce dopřejeme miminka. Saaba poslední dobou hodně "blbla". Tak hodně, že v bouření hormonů odmítala i papat a my se děsili, aby to nebyl zdravotní problém. Tolik vyšetření, tolik rozborů a jediný verdikt: naprosto zdravá králinda! Jen pominulo tohle králičí trucování, vydali jsme se za nádherným bílým samečkem s krásným jménem Monty. Přesněji řečeno Rainbow´s Mot.

Cesta trvala přes dvě hodiny. Jakmile jsme dorazili, Monty se měl hned k činu, ale Saabuška to cítila jinak. A když chlupatá dáma řekne: "NE", je to konečná!

Zklamaní z vývoje situace jsme se chystali na cestu domů, když přišel od majitelky Montyho velkorysý návrh - a to, odvézt si Montyho "na výpůjčku" k nám a nechat Saabušku, aby "se zamilovala" a miminka se povedla.

A tak jsme cestovali domů se samečkem...

Doma se Monty rychle zabydlil a my se těšili, že nás čekají námluvy. Trošku jsem se obávala toho, co budou na nového příchozího říkat Pepina s Matýskem, ale reakce těch dvou předčila mé očekávání.  Z bytu se stala králíkárna !!!

Pepi i Mates přijali Montyho doslova jako vetřelce!

Pepi od zimy bojuje s říjí a vynucuje si od kastrovaného Matýska pravidelně "manželské povinnosti". Příchod Montyho pro ni znamenal doslova hormonální šílenství. Na jednu stranu ho vnímala jako nežádoucího vetřelce, který se objevil v JEJÍM  teritoriu, kde přeci ONA je paní! Na druhou stranu to byl sameček, krerý by jí dopomohl k miminkám...

Monty v kleci byl v obležení! Chtivá Pepka a naštvaný Matýsek!

Pepi v mžiku obbobkovala Montyho klec takovým způsobem, že v okruhu půl metru od klece bylo černo! Nedokáži pochopit, kam se to do ní mohlo vejít... Klec si bradičkovala a bradičkovala jak šílená.

Mates vnímal Montyho jako vetřelce, který mu vnikl bez pozvání do teritoria a určitě měl zálusk na jeho milovanou Pepinku! Takže si Mates nejdříve klec přebradičkoval ve stylu: "To je moje, to je moje, to je moje!" a pak se vrhnul na Pepinku. To, co se dělo do večera, byly přímo sexuální orgie. Nikdo by nevěřil, že Matýsek je kastrovaný.

Jediný, kdo Montyho naprosto ignoroval, byla Saaba.

Saabuška se po příjezdu domů změnila. Z "mazlivky" a "přísavky" se stala totální netykavka a pokud jsem jí chtěla vzít do ruky já, tak to nebyla netykavka, ale přímo saň! Vrčela a kousala. Ani z klece nechtěla. A když jsme jí téměř násilím vyndali z klece, aby se proběhla, na Montyho se ani nepodívala a šla "vrkat" na Matese... Čert aby se v těch králindách vyznal!

15.5.2010

Celý týden s Montym a našimi "starousedlíky" byl stejný. Monty je veselý akční králíček, kterého jsme si hned zamilovali. Pepina ho chodila provokovat, Mates kontrolovat a Saabě nestál ani za pohled...

Paradoxně se nejvíc Monty líbil našemu Amosovi. Měli jsme strach, jak se bude Monty cítit v přítomnosti psa... Monty se ale nenechal zahanbit. Jakmile se na něj Amos přišel podívat a strčil čumák ke kleci, Monty přihopkal a pak se z bezprostřední blízkosti očichávali. Amos chtěl okamžitě Montyho láskyplně oblízat, stejně, jako to dělá Pepině i Matýskovi. Přes klec to nešlo, ale když se šel Monty proběhnout, Amos toho využil a důkladně Montyho umyl... Monty si v klidu nechal blízat uši, očička, za krkem, hlavičku... Psí láska se prostě musí "ustát"...

Toto není "lovení králíčka". Jen Montymu došla trpělivost. Řekl si, že už je oblízaný dost a tak se rozhodl odejít...

Horší to celý ten týden bylo s naší králičí nevěstou, Saabuškou. Mysleli jsme si, že ji to trucování po nezdařeném výletu přejde, ale kdepak! Holka se rozhodla, že prostě s námi mluvit nebude, že z klece nechce a nikdo jí do klece ani nesáhne! Každé ranní čistění bylo s rizikem, že mě ta potvůrka kousne. Jsou tu stále dvě varianty: Buď je opravdu naštvaná a dává nám to nepřehlédnutelně najevo, nebo se Montymu podařilo Saabušku v nestřežené chvíli opravdu nakrýt a už to u ní jsou hormony. Nevím. Já bych tipovala tu první alternativu... Naštvanost. Pořádnou. No, poznáme to za měsíc, ale obávám se, že miminka od Montyho a Saabušky nebudou. Prostě to nebyla láska, a to se pak nedá nic dělat...

Byli jsme zklamaní, že miminka u tak nádherného páru, Jako je Saabuška a Monty, se nevydaří. Jenže to už vzala aktivitu do svých pacek náš "chodící hormón" - Pepi. Celý týden doslova šílela. Po pokoji už chodila prakticky jen po špičkách zadních nohou s vysoko zvednutým ocáskem, jako kdyby se měl stát zázrak a Monty se na ni z klece dostal. Jenže když se zázrak neděl, rozhodla se, že Montyho z klece osvobodí. Opravdu se jí podařilo na dvou stranách klece odmontovat úchyty mezi plastovým dnem a drátěnou klecí...

To už jsem nervově nevydržela. Pepinku jsem dovezla na kontrolu k veterináři a po jeho schválení jsme se rozhodli, že když už máme doma takového fešáka, zkusíme miminka od Pepi...

A tady je výsledek...

Monty ihned projevil zájem... jenže nepočítal s tím, že Pepi není jen tak nějaká králinda, co si nechá jen tak něco líbit.

Snažil se seč mohl, aby si Pepi dala říct...

30.5. 2010

Uběhlo necelých 14 dní a stále jsme nevěděli, jestli Saabuška čeká miminka či nečeká. Jak jsem psala, nám se zdálo, že připuštění "nedopadlo", ale to, jak se povahově změnila, mohlo napovídat o opaku. Saaba nechtěla vůbec běhat, byla nervní, dokonce startovala po ruce, když jsme se odvážili sáhnout k ní do klece. O chování a mazlení ani nemluvím. Tak tu byly dvě možnosti: buď je "v tom", a nebo si to myslí.

Jenže Saaba cca po 15 dnech po připouštění přestala baštit. Úplně. Hrozně nás vyděsila. Začali jsme Saabušku bedlivě pozorovat, nabízeli jí zaručené králičí ňaminky - a nic. Sedmnáctý den po připuštění si postavila hnízdo a oškubala se... Prostě "faleška" jak hrom! Jenže stále odmítala jakékoli krmení, seno, zelené, přestala bobkovat - a tak jsme opět navštívili veterinu. Palpačně i ultrazvukovým vyšetřením veterinář vyloučil březost. Ach jo. Ale důvod, proč nebaští, jsme nezjistili. Po kompletním vyšetření zazněl verdikt: králinda je ve vynikající kondici! Vyvstalo podezření, že to nežraní není způsobené nějakým zdravotním problémem, ale je "v hlavě". Prostě nechtěla! Potvora!

Dny ubíhaly a Saaba pořád nebaštila. Vzhledem k tomu, jak citlivý je zažívací trakt králíčků a jak je důležité, aby byl zajištěn přísun potravy, začali jsme s dokrmováním Rodicarem - instantním senem. Včera, pomalu již v zoufalství, jsme jeli opět k veterináři. Po pomalu hodinovém vyšetření včetně ultrazvuku  jsme byli tam, kde na začátku. Proč ta potvora nechce žrát?

Saabušku vyšetření asi řádně naštvalo. Doma si vzala z ruky listy z pampelišky a večer sama chtěla jít ven běhat. Když jsme jí viděli, jak řádí v obýváku, jen jsme kroutili hlavou. Tohle přece není  nemocný králík! Saaba skočila do Matýskovi klece a prolustrovala mu mističku s krmením... Jak jinak, Matýskovy granule jsou určitě lepší!

A máme klid. Relativní. Saaba se srovnala, zato Pepina "buduje" jak o život. Už je přestěhovaná v kleci na odchov miminek, staví hnízdo, "utěsňuje" boudičku jak šílená, jako kdyby měly nastat v červnu mrazy. Tak snad alespoň u Pepinky bude všechno v pořádku a narodí se malá Monťátka.

Jen se podívejte, co po 14 dnech Pepi vybudovala. Hlavní fáze "budování" bude ještě před porodem, tak si myslím, že klec bude zase zarovnaná do poloviny senem...

Budované hnízdečko ve 14 dnech březosti...

Hnízdo týden před porodem

A hnízdo v den porodu.

15.6.2010

Dnes, 15.6.2010, Pepinka mezi polednem a půl jednou porodila 3 krásná miminka. Půl den po porodu odpočívala, ale pak se v ní probudily ochranitelské sklony a rozhodla se, že miminka by mohla při těch 27°C, co jsme doma měli, umrznout. A tak utěsňovala a utěsňovala, až se miminka v té záplavě sena a chlupů začala ztrácet. Jen v koutečku se v hadřících a chlupech vrtěli mimásci.

 19.6.2010

Pepinka, jako při minulých vrzích, se o miminka velmi dobře stará. Jen to stále přehání s budováním hnízda. Je až neuvěřitelné, co dokázala nacpat dovnitř do boudičky. Vůbec si nedokáži představit, jak se k mimáskům může vůbec dostat a nakrmit je. A aby toho nebylo málo, rozhodla se, že by se jí mohl hodit kobereček, který má pod a před klecí (to, aby jí to nekouzalo, když skáče do klece a z klece). V mžiku Pepi koberec vytáhla zpod klece a srolovala s takovou bravurností, že nám, s "dvěma rukama", by to zabralo mnohem větší čas. Když se však takhle připravený koberec pokoušela nastrkat otevřenými vrátky do klece, nezbývalo mi, než zakročit. To by jste nevěřili, jak byla uražená! Tak šla alespoň vybrat seno z koule a dopěchovat do boudičky.

Stále nás překvapuje, jak Pepi silně vnímá své mateřství. To, že králindy obyčejně své potomky nakojí a pak si jich nevšímají, u nás neplatí. Pepinka nechce být u sebe v kleci. Z několika zřejmých důvodů.

Prvním důvodem je to, že je prostě zvyklá pobývat na volno v obýváku.

Ten druhý důvod je až úsměvný. Pepinka (ale ani Matýsek) zásadně nebobkují ve své kleci (tj. ani v záchůdku). Přece si nebudou špinit SVOJE území. A tak Pepinka zásadně chodí na záchůdek k Matýskovi, což Matýsek těžce nese, neboť on vzorně chodí na záchůdek venkovní.

Takže Pepi sice pobývá mimo klec, ale jakmile někdo kolem klece projde, nebo se jí jen zdá, že by se tam mohlo něco dít, okamžitě běží zpátky a boudičku s miminky si hlídá - a neopomene ji řádně utěsnit. A když by jste se ochomýtali déle - bude se vás Pepi snažit odehnat s takovým vrčením, že by se za něj nemusel stydět ani pes.

26.6.2010

Včera ve 4:00 mě probudily z obýváku šílené rány. Celá vyděšená jsem se běžela podívat, co se to tam děje. Pepinka při kojení trošku poodsunula stříšku boudičky a pokoušela se jí opět nasadit, ale stříška netěsnila a netěsnila... A bouchalo to hrozně. Když jsem se podívala blíž, bylo mi jasné, proč to Pepince nešlo opět nasadit. V noci tam Pepi opět nacpala všechno seno, co měla v seníčku. Přikrýt to už prostě nešlo, neboť objem sena i po upěchování byl větší, než objem boudičky!

Odházela jsem seno (asi tak půlku odpadkového koše), boudičku přiklopila a šla ještě dospat tu chvilku, než budu definitivně vstávat do práce...

Miminka se pomaličku začínají dívat na svět. A tak jsme fotili. Pepinka je má stále zahrabané. Každý den jí "kradu" zpod stříšky trošku sena, aby tam mohl proudit alespoň trošinku vzduch. Protože boudička je ukázkově utěsněná i z venku včetně vchodu a okénka.

A takhle to vypadá v boudičce teď, když jsem miminka vyhrabala...

Jako první jsme začali fotit našeho černobílého mimáska. Je to pěkný cvalík. Když jsem jednou po kojení kontrolovala mimásky, ležel ještě na zádíčkách, jak bumbal od Pepinky a bříško měl jak Otesánek. Prostě se dokáže krásně napapat. A dneska už mimi 1 otevřelo očička.

 Mimi 1

Druhé naše miminko je mrňavé. A pěkně živé. Mžouralo na nás jedním pootevřeným očičkem, druhé bylo ještě zavřené. A v pelíšku začalo doslova pádit. Okamžitě nás uchvátilo. Je to takový náš veselý králíček.

Mimi 2

A jako posledního jsme fotili našeho běláska. Naše bílé miminko. Moc nám připomíná našeho Amoska. Jestli to bude kluk, zůstane doma. A aby bělásek ukázal, že není "žádné ořezávátko", jakmile jsem ho dala do pelíšku, rozběhl se kolem dokola. Focení? Hrůza! Udělali jsme s běláskem snad nejvíce fotek, ale na většině měl hlavičku schovanou nebo mu na fotečce chyběla pacička či jiná část těla. Fotit takového sprintera je prostě zábava.

Mimi 3

To žluté na nožičce není žlutá strst, to ho jen nějaký sourozenec počůral. Je to opravdu krásné celobílé miminko.

Pepina byla celá nervní, že si půjčujeme její opatrované potomky. Jakmile jsem je vrátila do boudičky, Pepi je šla raději ještě mimořádně nakojit. Kojí ráno a večer, teď si tam "švihla" ještě jedno odpolední kojení...

30.6.2010

Mimásci nám pomaličku začínají vybíhat z boudičky. Pepi ráno urychleně opouští klec a jde se tulit k Matýskovi, protože jí z mimásků evidentně "tečou nervy". Jako úzkostná mamina by je určitě nejraději viděla stále zahrabané v hnízdě, takže jak vykouknou z boudičky, už je nahání zase zpátky.

No, a když je Pepi z klece pryč, mimásci mají pré!

Dneska tak blbli, že japonečk vletěl do misky s vodou a musela jsem ho zachraňovat. (Nebo se jen chtěl osvěžit a v duchu mi spílal, že ho tahám ven... I plavce jsme už mezi miminky měli, co nejraději spinkali v mističce s vodou, jen to čvachtalo. A Saabuša doteď nejraději spí tak, že má přední packy nebo ucho ve vodě a někdy ji podezříváme, že právě absolvuje kurz potápění. To je jen dodatek ke "králičímu koupání".

A já mimásky honila s foťákem. Také jsem se pokoušela určit pohlaví, takže mám už první odhady... mohu se ještě splést, je to tááák mrňavé. Za 14 dní už to bude o něčem jiném...

Mimi 1

Cácorka z HK

Mimi 2

Cecil z HK

Mimi 3

Cyra z HK

Miminko 3 je celý tatínek. Prostě modrooký miláček. Cyra má neskutečné polohy při spaní. Včera hajala na zádíčkách, se všema čtyřma nahoru, sourozenci po ní lezli a ona spinkala a spinkala. Až jsem se vyděsila, jestli opravdu žije. Pak jí lumpíci sourozenci převrátili na bok, jen si protáhla pacičky a pokračovala v určitě krásném snění.

S miminky je to paráda, ale se Saabou si užíváme... Saaba se totiž rozhodla, že chce miminka taky a o víkendu si postavila hnízdo, oškubala se a pěkně si ho vystlala... A nic. Miminka ne a ne se v hnízdě objevit. A tak proháněla Matýska, chudáčka našeho kastrovaného. Neměl od ní chvíli klidu, Saaba po něm šla jak dračice. Ach jo. Budeme muset za samečkem...

4.7.2010

Je úžasné, s jakou energií miminka prožívají ráno, když je ještě relativně chladno. Píši relativně, protože včera se teplota ve stínu vyšplhala na 33°C a doma jsme měli hrozných 30°C. To leželi všichni a odpočívali.

Takže ráno si pěkně zařádili a já to fotila.

To je Cyra a Cácorka

A tady už je náš mazlíček drobeček Cecil s Cácorkou.  Cecilek je nejmenší a nejopatrnější miminko, za to Cácorka je pořádný živel. Je hodně veselá, akční, ale hlavně samostatná králinda. Tam, kde se Cyra a Cecil k sobě tulí, tak Cácorka zkoumá, ochutnává, skotačí, koupe se a zlobí. Je to vidět!

Dneska se předvedla Cyra. Je to zvídavá králinda a jako první se jí zadařilo vyšplhat se na boudičku. Když to porovnám s ostatními vrhy, nějak je předběhla.

Pak začal řádit náš Cecilek

Našeho Amoska miminka doslova fascinují...

5.7.2010

Za ten jediný den se naši mimásci doslova "rozjeli". Těch lumpačin, co vymysleli! A pro Pepi nastalo těžké období. Když už byla na noc v kleci, schovávala se před miminky na boudičku. Jenže teď už na boudičku vyskočí mimáskové též, a tak Pepinka přišla o své poslední útočiště. Proto je v kleci jen na kojení.

Kdo je raubíř s velým R, nebo spíš raubířka, je naše Cácorka. Cyra sice vylezla na boudičku první, ale Cácorka je opravdu číslo! Boudičku si velmi oblíbila a tráví na ní hodně času. Navíc s Cyrou přišly na to, že nemusí na boudičku šplhat, ale že mají silné nožičky - a stačí se jen odrazit - a plavným skokem jsou nahoře!

Cácorka z HK

Andělský kukuč, co?

Baštit z koule je vždy to nejlepší...

A takhle to vypadá ráno, kdy je ještě "nevykydáno" a když do krmení přisypu vločky. Ty byly původně míněny pro mimásky, ale Pepi chce také svůj díl. Nastalo jedno velké hemžení...

A Amosek vše závistivě sleduje. Kdyby to šlo, on by je nejspíš i rád kojil...

6.7.2010

Zatímco miminka Pepinky krásně rostou a prospívají, Saabuška se opět dostala do říje. Její téměř měsíční cykly příšerných falešek a doslova šílených říjí byly nejenom nepříjemností pro nás, ale ohromnou zátěží pro Saabušku. Navíc se Saaba dostala do věku, kdy se začíná dokončovat osifikace kostí. Pokud by nebyla připuštěna co nejdříve, už by mít miminka nemohla aniž bychom ohrozili její zdravotní stav. Přitom holka jedna vybíravá odmítla tak krásného samečka Montíka - se kterým teď má miminka Pepinka.

Dnes jsme vyrazili napříč celou republikou do chovatelské stanice paní Blanky, co má nádherné teddíky a naprosto dokonalého bílého samečka. Úžasný "ženich" pro Saabu.  Naštěstí se ochladilo, takže cestování bylo sice dlouhé, ale rozhodně za rozumné teploty. K "ženichovi" jsme dorazili odpoledne. Jenže se projevila naše čůza Saaba. Sameček byl okamžitě při chuti - a snažil se a snažil se - a bylo to skoro o jeho život, protože si Saabuška postavila hlavu, že nechce - a tvrdě po něm šla. Už jsme to viděli černě. Totální nechuť Saaby by znamenalo jediné. Strávit půlden cestou domů a Saabušku si nechat na mazlíka, když odmítla už druhého samečka. A později by ji díky bouřlivým faleškám čekala kastrace. Bylo mi to líto. Tolik nadějí jsme do ní vkládali... Přitom doma projevovala obrovskou touhu po miminkách - a tady byla jak saň.

Paní Blanku napadla ještě jiná možnost, i když tomu asi moc nevěřila. Dala Saabušku k jinému samci. A Saaba ... zvedla ocásek... jak kdyby se nic nedělo. Prostě osobnost! Ne že my jí přidělíme samečka! Ona si prostě vybere samečka sama!

Takže za měsíc čekáme miminka od Saaby. Držte nám palce, ať je vše v pořádku.

11.7.2010

Naše miminka rostou, krásní a pěkně divočí. Cyra a Cácorka - to jsou "éra". Jako kdyby obě měly v zadečkách vrtulky.

Cyra má prvenství ve vylezení na boudičku, ale Cácorka má prvenství dvě. Když už Cácorka byla na boudičce, chvilku panáčkovala a zálibně se dívala na seníček, který je zavěšený zvenčí. Brala jsem to tak, že nic nehrozí. Boudička nebyla ani u stěny, ale kus od stěny, protože mimásci nejraději kolem boudičky obíhali a honili se. Navíc stěna klece je dost vysoká. Vršek klece jsem ale měla sundaný, abych mohla pohodlně k mimáskům.

A Cácorka chvilku panáčkovala, chvilku soustředěně pozorovala stěnu - a najednou: HOP! A byla v seníčku. Krásně si to vyměřila a přesným skokem se dostala tam, kam ji to lákalo! Honem jsem ji sundala a musela nasadit stropní mřížku na klec.

V kleci byla neustále otevřená dvířka, aby Pepi mohla pohodlně dovnitř (kontrolovat mimásky) a zase ven, do klidu a k Matýskovi. To již neplatí. Cácorka chvíli pozorovala otevřená dvířka - a opět šup - a byla venku. Skok to nebyl úplně ukázkový, ale bezpečný, ale hlavně s kýženým výsledkem. Byla venku! Jenže to zpozorovala Cyra, chvilku koukala z otevřených dířek a skok - a byla venku také! Jakmile Cyra s Cácorkou okusily kýženou svobodu a výběh po celém obýváku, už v kleci být nechtěly. Tudíž dvířka jsem musela zavřít!

Na mimáscích jsou již teď vidět naprosto odlišné povahy.

Cácorka: to je živel. Veselá, akční. Nebojácná. Jakmile poznala, že se dá odejít z klece, chce běhat po obýváku stále. Vesele skáče a hází prdelkou.

Cyra: Cyra je podobné "žihadlo", jako Cácorka. Navíc je totálně "oprsklá". Výběh v obýváku, to je její Eldorádo. Je až neuvěřitelné, s jakou radostí a nebojácností vše prozkoumává. Žije v tom, že svět je naprosto bezpečný a jen a jen pro její zábavu. Když nám poprvé vyskočil z klece, naprosto bez obav "prošmejdila" obývák a pak se vydala do kuchyně. Úžasné jsou její radostné sprinty a zkoumání všeho nového.

A Cecil... Náš Cecilek je takový náš "bobeček". Malinkaté miminko. Stále se k někomu tulí, jakmile si nějaký sourozenec lehne, už je Cecil na něj doslova nalepený a oblizuje ho - a sám také nastavuje hlavičku a nechá se mýt. Na boudičku vyskočil až s dvoudenním zpožděním (dnes již tam skáče s naprostou bravurností). Ven z klece se Cecil sám neodvážil. Zatím co sourozenci řádili v obýváku, díval se smutně z otevřených dvířek a bylo vidět, jak se bojí vyskočit. Cecila se mi zželelo a vyndala ho... Chvilku jen opatrně po špičkách našlapoval kolem klece a bál se dál. Ale to zpozorovala Cyra a hned se sprintem vydala k Cecilovi přes celý obývák. Jak kdyby chtěla říci: "Brácho, neboj, tady se Ti nic nestane!" A zase odhopkala. Když viděla, že Cecil nejde za ní, zase k němu přiběhla a lákala ho dál. Po chvíli se odvážil od klece i Cecil. Zpočátku hopkal sice ještě váhavě, po chvíli už házel radostně prdelkou jako ostatní, byť s opatrností svou vlastní...

Až se Vám život bude zdát fádní, můžete si ho obohatit. Můžete se obohatit, o lásku, o radost, o zážitky. Toto jsou stránky plné chlupatých ušáků a exotických rostlin.

--

--

--