Žijeme s teddy králíčky

Rok 2011: Matýsek vyhrál!

 

Toto je pokračování roku 2011. Proč tak podivný název stránky? Protože v květnu jsme po hodinách bojovali o Matýskův život. Bála jsem se něco zveřejnit jen z pověry, abych něco nezakřikla a dokud nebylo jasné, že jsme Matýskovy vyhlídky na život zvrátili v jeho prospěch.

 

Začalo to nezřetelně a pokračovalo velice rychle. V půli května, ve středu, Matýsek ještě ráno hopkal po bytě, udělal svoji pravidelnou hromádku na venkovním záchůdku a byl se za mnou podívat v koupelně i v ložnici, radostně si na té procházce po bytě házel prdelkou. Prostě to byl náš spokojený Matýsek. Celý den prodřímali s Pepinkou za gaučem. Jenže večer, když opět navštívil venkovní záchůdek, už tam nebyla hromada bobečků, jako vždy, ale jen pár bobečků normální velikosti.

 

Ve čtvrtek ráno, když jsem šla poklidit,  vyděsila jsem se. Matýsek měl v kleci dvě malé loužičky. Počural se, navíc mimo záchůdek. To naposledy udělal jako miminko. Prostě něco takového bylo pro Matýska naprosto nemyslitelné. A také nešel automaticky bobčit na venkovní záchůdek, což byl náš ranní rituál. Ale jinak se stále nezdálo, že by ho něco bolelo.

Jenže Matýsek během dvou hodin začal být nezvykle klidný až apatický a tak, jen pro jistotu, odjeli na veterinu pana doktora Bartoše. Sloužila paní doktorka, a ta hned udělala rentgen. A ukázalo se, že žaludek je zvětšený, plný a střeva prázdná. Tudíž problém.

Hned Matýska hospitalizovali a začali standardní léčbu - napojili Matýska na infuze a nasadili léky na peristaltiku, ochranu jater, na bolest a další. Jenže se Matýsek nelepšil, spíše naopak. Odpoledne již bylo kritické, takže udělali opět rentgen. Žaludek se nezmenšil, stále byl plný zaživatiny a střeva se začala plnit plynem. Matýsek se začal rapidně horšit, a tak navečer musel na operaci. Operace trvala téměř dvě hodiny. Museli mu otevřít žaludek, protože se vývod ze žaludku do střev ucpal smotkem chlupů a byly tam i další, ztvrdlé trichobezoáry, velikosti třešně. Museli též překontrolovat střeva, zda i tam není nějaká překážka. Matýsek naštěstí náročnou operaci přežil. Zůstal přes noc na veterině na infůzích. Noc byla kritická, ale zvládl jí. Další den - v pátek - byl na infůzích, ale večer jsme ho dostali domů jen s tím, že nás pan doktor zná a ví, že Matýskovi poskytneme maximální péči. Jenže ještě v pátek v noci jsme jeli znovu na pohotovost, Matýsek se zhoršil. Vyvstalo před námi riziko infekce, přece jenom otevření žaludku je kritické díky spoustě bakterií, které v žaludku jsou, ale zaplaťpánbu to bylo "jenom", i přes podávání léků, zhoršení od bolesti, infekce nepropukla.
 

Před námi byl největší úkol. Naplnit žaludek i střeva a "nahodit" peristaltiku. Králíčci s prázdným bříškem umírají, rychle odumírá střevo... Jediná možnost byla uměle krmit Matýska Rodicarem. Krmili jsme celou sobotu ve dne v noci v hodinových intervalech, v neděli jsme přecházeli na dvouhodinový interval. Já už potom doslova nenáviděla budík! Sotva jsem začala podřimovat, už zase zvonil - a šli jsme krmit.

Do toho všeho krmení jsme museli podávat léky, kterých jsme dostali s sebou domů požehnaně. Léky také měly své intervaly podávání, měli jsme léky na peristaltiku střev, léky na žaludek, antibiotika, léky na bolest. Nejhorší na tom bylo, že Matýsek vůbec nereagoval, byl jak hadrová panenka. A evidentně měl hrozné bolesti. Brečela jsem nad ním.


Ještě v neděli se Matýsek nehýbal, ale už nás začal vnímat a sledoval nás alespoň pohybem hlavičky. Také začaly odcházet první bobečky, byť jen pár, ale byl to obrovský úspěch. Celou dobu byl Matýsek na hygienických podložkách. V neděli jsme byli opět na kontrole. Pan doktor Bartoš nevěřil svým uším, že jsme opravdu krmili po hodině a kolik jsme Rodicaru do Matýska dostali. A hlavně byl v šoku, že jsme ho nakrmili tolik, že již odešly první bobečky. Matýsek se však stále ještě nepohyboval, navíc vybočoval jednu přední packu a vůbec ji nepoužíval. Měla jsem strach z ochrnutí. Ale i tak ještě nebyl Matýsek mimo ohrožení života, sám nepapal, takže packu jsme pozatím neřešili.

 

V pondělí Matýsek ochutnal seno. Jedno jediné stéblo, ale už to bylo obrovské vítězství. Možná k tomu přispělo zvýšení množství léku na bolest, Matýsek měl stále evidentně velké bolesti, tak nám naordinovali větší denní dávku. A nastala dlouhá anabáze - jak jsme rozpapávali Matýska. Více jak čtrnáct dní jsme Matýska krmili Rodicarem, frekvence jednotlivých dávek se postupně snižovala dle toho, zda něco spapal sám. Ke konci to již bylo přikrmování, které se stále sílícímu Matýskovi pranic nelíbilo. Nejspíš to mělo pro Matýska odstrašující efekt, aby si řekl: "Buď se nabaštím sám, nebo to do mě narvou...!"

Matýskovi jsme patřičně podstrojovali, protože ani s tím, co si vzal sám, to nebylo jednoduché. Jeden den spapal tři pampeliškové listy a tak jsme jásali. "Hurá, Matýsek papá pampelišku!" Jenže druhý den si pampeliškových krásných "mlíčáků" ani nevšiml, za to zbaštil pár lístků jitrocele. Den na to nechtěl ani jitrocel, ani pampelišku, ale vzal si čerstvý domácí kopr (kopr vždy miloval, tak jsme pro něj jeli na trhy). Další den už nechtěl ani ten kopr, ani pampelišku, ani jitrocel, ale zase si vzal mrkvovou nať... A takto to pokračovalo dál a dále. Běhali jsme po louce, nakupovali, vystřídali zaručené králičí zelené ňamky, byť se už teď špatně sháněly (čekankové puky, fenykl), ale chuť na ně měl vždy jen jeden den a my museli vymýšlet něco dalšího.

 

Po deseti dnech jsme jeli na odstranění stehů. Teď už bylo jasné, že Matýsek je z nejhoršího venku a není v přímém ohrožení života, ale rekonvalescence bude ještě dlouhá. Jizva přes celé bříško byla čistá, zbývalo jen odmáčet pár stroupků.

Byl čas si popovídat s veterináři. A až teď, kdy bylo evidentní, že Mates bude žít, jsme mohli nějak zpracovat, co si po operaci lékaři mysleli... První zázrak byl, že Matýsek operaci přežil, druhý zázrak byl, že zvládl pooperační cca čtyři dny... Prý mu nedávali ani šanci 50:50. Ten poměr byl pro Matýska výrazně nepříznivý.

Teď už jsme tu zprávu unesli. Ale já s ní až tak nesouhlasím. To, že Matýsek operaci přežil, to nebyl zázrak. To byla úžasná práce všech, lékařů i sestřiček veterinární kliniky ZOOvet, prostě všech, co se o Matýska starali. A tím ji chci ještě snad po sté moc a moc poděkovat. Matýsek byl navíc před tím ve vynikající fyzické kondici a je to obrovský bojovník. A my jsme udělali vše, co bylo v našich silách. Matýsek prostě patří do rodiny!

 

Tady je fotečka Matýska po cca třech nedělích po operaci. Ještě jsou jasně viditelné oholené uši a stroupky na jednom ušisku, kde měl zavedenou kanylku. Navíc je ostříhaný. Když mu bylo špatně, začal pouštět naveliko chlupy, museli jsme zamezit, aby uvolněné chlupy neslízal a opět se nám neucpal. Navíc mu krátký sestřih rozhodně sluší, že?

 

 

 

10.7.2011

 

Matýsek již řádí jako jura, jako by věděl, že slezl hrobníkovi z lopaty a musí si teď život patřičně užít.

Jen jedna nepříjemná věc se stala, důsledek Matýskova stonání. Nesnesou se s Pepinkou. Nedokážeme to pochopit.

 

Matýsek a Pepinka - to byli vždy neuvěřitelní závisláci. Pořád spolu, kam šel jeden, musel druhý. Spali zásadně spolu, čistili se, ňufali se, jeden bez druhého nemohl být.

Když byl Matýsek na operaci a Pepinka zůstala doma sama, mysleli jsme si, že pokud to Matýsek nepřežije, nejspíš nám umře i Pepinka. Běhala po bytě jak šílená a Matýska hledala. Museli jsme dokonce zavřít Matýskovu klec, stále tam skákala a vyváděla tak, že by si ublížila.

 

Jakmile jsme Matýska přivezli, zklidnila se. Matýska jsme měli zavřeného, byl na hygienických podložkách, musel být v čistotě, tudíž Pepinka k němu nemohla.

Jenže po pár dnech, kdy už Matýskovi bylo lépe a začaly odcházet první bobečky, narazili jsme na problém. Matýsek si nikdy v kleci nekakal, ani v záchůdku, chodil jen a jen na venkovní toaletku. A bylo evidentní, že si doma bobčit nechce. Vymyla jsem tedy venkovní záchůdek, Matýska tam přenesla, protože sám se ještě nepohyboval - a Matýsek jako na povel tlačil a tlačil a také se hned vyčůral. Takže takto jsme ho vyndavali v pravidelných intervalech, jak byl zvyklý.

 

Jednoho dne, cca po týdnu po operaci, jsem Matýska vyndala na záchůdek a čekala. Pepinka si spinkala na svém oblíbeném místě. Za chvíli ale zbystřila a vystartovala na Matýska jak na vetřelce. Napadla ho jak saň, šla po něm zubama, až chlupy létaly. Musela jsem jí od Matýska odtrhnout a zavřít.

 

Když už byl Matýsek bez stehů a začal pobíhat po bytě, vždy jsem Pepinku s těžkým srdcem zavírala. Jednou jsem zapomněla, že je Pepinka puštěná a otevřela Matýskovi klec. Pepinka hned šla za Matesem - šla v dobrém, šla se lísat a také mu hned koštovala, co má v mističce. Tentokrát vystartoval Mates a Pepinu hnal z klece stejně brutálně, jak dříve ona napadla jeho.

 

Takže máme po králičí lásce. Myslíme si, když byl Matýsek po operaci, nepoznala Pepinka jeho pach, a proto ho napadla. A pak, vždy flegmatický a mírumilovný Mates, si pamatuje, že na něj Pepina útočila a nechce ji. Je to obtížné. Vždy byli spolu a navolno, a teď je musíme zavírat a pouštět na střídačku. Snad se časem zase skamarádí...

 

Dneska Matýsek řádil. Nejdříve mi přiběhl do ložnice, objevil tam prádný koš na prádlo a hned si ho oblíbil. Snad se rozhodl, že by to mohl být "přechodný bejvák", každopádně si ho hned přivlastnil. S košem šoupal, nadzvedával a zase ho nechával padat, což dělalo šílený rámus. Pak se mu ho podařilo převrátit na bok a hned si do něj vlezl.

Já šla uklidit obývák (klasické denní vykydání... od venkovního záchůdku po jeho klec). Ani jsem si nevšimla, že se Mates vrátil. Jen za gaučem se ozývaly takové podivné zvuky...

 

Matýsek se rozhodl, že nebude čekat, až mu nasypu granulky do mističky a obsloužil se sám...

 

 

Chlupy Matýskovi dorůstají, je to už náš fešák.

 

 

Ostatní naše ušaté zvířectvo je v pořádku. Holky, Saaba a Dafné, se obskakují, pak se zase líbají a mazlí. Dafinka lítá po obýváku jako divoženka, Saaba stále obdivuje Matýska.

 

 

Saabuška s Dafné v celé své kráse.

 

 

A tady je Saaba sama.

 

 

Tohle je náš "šestý králík" - bišonek Amos. On si opravdu myslí, že nejlepší je být králíkem.

 

 

Jen v této poloze ukazuje, že je PES!

 

 

 

20.8.2011 Vzpomínka na Cecilka

 

Včera, 19.8.2011 za 5 minut půl šesté navečer, zemřel náš milovaný Cecilek.

Cecilkovi nic nebylo, neměl žádné zdravotní problémy, žádné příznaky. Ráno běhal s holkami po bytě, radostně poskakoval, líbal se se Saabuškou a dělal neplechu s Dafné. Zbaštil mističku mrkve, nacpal se granulkami a senem a pak spinkal jak miminko. Navečer byl Cecilek zvyklý běhat... začal se dožadovat, abychom ho pustili ven. Cecilek pravidelně dělal to, že když mu došla v mističce mrkev, nebo když na sebe chtěl upozornit, vzal do talmičky mističku a mrsknul s ní o zem. Klec měl z lamina, tudíž to byla pořádná rána a nám bylo jasné, že se Cecilek zlobí. Rychle jsme přispěchali a Cecilka pustili nebo šli doplnit mrkev. Takže Cecilek nám dával jasně najevo, že chce jít běhat. Vzal mističku a hodil s ní. Pak padl vedle ní a byl mrtev.

 

Jediné, co nás zatím utěšuje, je to, že Cecil do poslední chvíle byl veselý a spokojený. Netrpěl.

 

Cecilek měl rád naše holky. Saabu a Dafinku. Saabuška Cecilka milovala. Rozhodně ho nebrala jako samečka, spíš ho adoptovala. Společně lehávali, Saabuška Cecilovi blízala ouška, což Cecil miloval. Spolu chodili "kakat". Jakmile šel Cecelek na toaletku, Saaba se k němu přidala a "tlačili" spolu. Teď mě mrzí, že jsem v poslední době moc nefotila...

Dafné měla ráda Cecila trošku jiným způsobem. Učila ho lumpárnám. Cecilek byl akční tam, kde to znal, jinak byl opatrný. A Dafné, naše čertice, Cecilovi ukazovala, co všechno lze provádět. Naučila ho chodit do ložnice, běhat po chodbě, prozkoumávat byt, odpočívat na podnožce, skákat na židli... a další lumpárny. Běhala kolem něho a lákala Cecila ke hrám.

 

Cecilek, ač měl váhově necelé kilo, osobností byl velikán. Většina králíčků jsou v určité míře teritoriální, ale Cecilovi se nesmělo sáhnout do klece. I když jsem ho vyndavala ven (měl klec v "prvním patře"), doslova mi nadával. Cecilkovi jsem denně jen doplňovala granulky, seno, mrkev a dávala čistou vodu. Žádné čištění záchůdku nebo klece - zásadně totiž čůral a bobčil pouze na venkovní toaletku. Svůj záchůdek měl netknutý, jen mu tam padalo seno ze seníčku. Jen když zlobil, vyskočil na Matýskovu klec přikrytou koberečkem a pobobčil ji. Nikdy však kobereček nepočůral. Cecilkovi jsem jen cca jednou za 14 dní vyměnila a vyprala kobereček. A to bylo zle! Jakmile jsem začala vyndavat z klece JEHO mističky, JEHO boudičku a JEHO toaletku, abych se konečně dostala ke koberečku, Cecil se hned přihnal ke kleci a odháněl mě. Vrčel na mě jako pes! Miláček můj malinkatý... A když to nešlo jinak, vyskočil si na svoji boudičku postavenou prozatímně na zemi a hlídal si ji do té doby, než jsem ji dala zpět do klece. Pak panáčkoval a jasně naznačoval: "Chci zpátky do SVÉ klece". Tam si to obhlédl, zda jsem mu tam něco neprovedla a zase chtěl jít ven, běhat s holkama...

 

Co bylo na Cecilkovi kouzelné, bylo jeho spinkání. Většinou spal na boku, natažený tak, že jsme mnohdy kontrolovali, zda vůbec žije. V této poloze, bohužel i dodýchal. Někdy spinkal i tak, že byl na zádech a pacičky mu trčely do vzduchu. Nikdy jsem tak neviděla žádného jiného králíčka spinkat. Když odpočíval v klasické králičí poloze "pečeného kuřete", vrkal si. I ty jeho zvukové projevy nám moc chybí...

 

Tady je takové malé vzpomínkové albíčko na našeho milovaného Cecilka...

 

malé slepé miminko Cecilek

 

 

a Cecilek nám roste

 

 

a nejenom roste, ale i lumpačí a hraje si...

 

 

Tady je Cecilek jako vzorný králíček na venkovní toaletce...

 

 

A tady jako dospělý fešák...

 

 

Celilek si rád hrál s ostatními, i s naším pejskem Amoskem, tady je ostříhaný...

 

 

Vzpomínejte, prosím, s námi...

 

 

21.8.2011

 

Bez mrňavého Cecilka je tu moc a moc prázdno. Chybí nám jeho vrkání, jeho ranní skotačení...

 

Mrzí mě, že jsem v poslední době nefotila, že nemáme fotečky z jeho posledních dní.  Zato Mates a Pepi se překonávají v lumpárnách. Navíc to jsou zase závisláci. Tak jsem opět po delší době vytáhla foťák...

 

Pár slov do úvodu... Když byl Matýsek krátce po operaci, Pepinka ho napadla. Nejspíš měl ještě pach veteriny a ona ho nepoznala. Matýsek si to však dobře pamatoval a když se uzdravil, Pepinku nechtěl. Odháněl ji dost razantně, ve stylu: "Jdi ode mě, nebo Tě kousnu!" Párkrát Pepinku řádně prohnal. Moc nás mrzelo, že skončila ta krásná králičí láska.

 

Jenže Pepinka se nevzdávala. Evidentně ji bylo smutno. Vždy se k Matýskovi opatrně přiblížila a pokoušela se mu oblíznout oko... než ji Mates odehnal. Ale trpělivost přinesla ovoce. Matýsek Pepinku nejdříve přestal odhánět, pak začal tolerovat její blízkost a po pár dnech si nechal oblízat hlavičku...

 

A máme zase "závisláky", krásnou králičí lásku...

 

 

 

Z Matýska se po operaci stal téměř rozjívený puberťák. Nejvíc má spadeno na Pepinčinu klec. Ač u sebe má pořádek, jakmlie to jde, hupsne do klece Pepinky, vybobčí se jí na záchůdek, zbaští jí granulky a naprosto cíleně vyleje vodu z nističky. Nepochopila jsem, proč to dělá. Naposledy ještě Pepince obsadil domeček - Pepinka jen stála před svojí vlastní klecí a koukala, jak se jí "roztahuje" v jejím vlastním bydlení.

 

Když chci Matýska vyhnat, vždy se pěkně vzteká!

 

Poslední Matýskova lumpárna byla, že si vyskočil na židli a plavným skokem přistál ve velké otevřené nákupní tašce, postavené pod stolem, ještě s půlkou nákupu. Nejspíš si myslel, že zbytek nákupu je pro něj...

 

 

28.10.2011

 

Stále stejné téma: Mates!

Matýsek baští a baští, řádí a zlobí a zase baští a baští. Matýsek v krátké době přibral 30 dkg!, váha se blíží dvoum kilům, takže mu s úsměvěm říkáme, že se "vypapal" do pekáčové váhy. Ale u Matýska platí: "Každé deko, krásné deko". Škoda, že ten slogan nelze aplikovat i na mě :) ...

 

Jenže omezit Matýskovi příděl granulek prostě nejde. Hrozně se vzteká, když už v mističce nic nemá. Navíc si Mates vždy dovede poradit. Zbaští granulky u Pepinky!

 

S Matýskem jsme měli zase trápení. Zničeho nic najednou začal škytat. Opravdu škytat. Hrozně nás to vyděsilo. Navíc, jako snad každý problém, který nás se zvířectvem kdy postihl, to bylo o víkendu. Zvažovali jsme, zda volat pohotovost, či je to jen něco přechodného, zdraví neohrožujícího. Nakonec jsem situaci přece jenom konzultovala s veterinou - a rozhodli jsme se vyčkat. Jenže škytavka ne a ne přestat. V pondělí Matýska paní doktorka vyšetřila, potvrdila, že je to opravdu škytavka, ale příčina byla nejasná. Matýsek baštil, bobčil, jen byl více unavený, už se tak neproháněl bytem. Když si ale představíte, že si sami prožijete škytavku, po delší době vás bolí celé tělo... A Mates škytal bez přestávky 4 dny! Navíc Matýsek někdy spí natažený jak mrtvolka, a cukání při škytce způsobilo, že vypadal, jak když je v posledním tažení... A po tom, co se stalo s Cecilkem, nás Matýsek pěkně děsil.

 

Na veterině Matýskovi naordinovali, spíš pro jistotu, Degan na podporu trávení a peristaltiky, byť bříško měl měkké, baštil a bobkoval. Tak jsme se navíc s Matesem několikrát denně doslova poprali. Ono přeprat králíka v pekáčové váze, který se rozhodne, že prostě medicínu nechce, není nic jednoduchého. Nevíme, co zabralo. Jestli lék, nebo prostě jenom škytavka přestala sama, ale pátý den najednou Matýsek přestal škytat. Proč k tomu došlo, co škytku způsobilo... vše jsou jen hypotézy. Nejpravděpodobnější hypotéza je ta, že Matýskův žaludek bude náchylnější k podráždění... Hlavně, že je Mates vpořádku.

 

Tohle je Matýskova poloha při spaní. Někdy kontrolujeme, jestli ještě dýchá... No, nevyděsili by jste se?

 

 

Mates je teď navíc hrozně urážlivý. Zase takhle spinkal, jen více na zádech, nohy trčely nahoru, prostě jako mrtvolka. Páníček zazmatkoval: "Matýsku, Matýsku, co je s Tebou? Žiješ? Matýsku..." A Mates se probudil. Pěkně naprdlý, že ho páníček vzbudil, odhopkal do ložnice. Za chvíli zase přihopkal... a kus podlahové lišty v zubech! Lištu položil uprostřed obýváku, posadil se u ní a tím krásným, obrovským, modrým, "Matesovským" okem na nás koukal. "Tak, a to máte za to, že jste mě probudili!"

Jen jsem nepochopila, jak se mu podařilo v tak krátké době urvat pevně přibitou lištu... Mates je prostě silák! A lump!

 

Matýsek s Pepinkou jsou stále spolu. Pepinka se o Matýska láskyplně stará, čistí ho ze všech stran.

 

 

Naši králíci mají svůj nový kouteček...

 

 

Matýsek kaká...

 

 

A tady je naše Saabuška. "Zátiší s vysavačem". (Ranní úklid).

 

 

Holky, tj. Saabu a Dafné, jsem musela rozdělit. Dafinka Saabušku terorizovala, a tak jsem jí dala do klece po Cecilkovi. Saaba smutní...

Jenže v kleci to poslední dobou vypadalo jak na závodišti. Jakmile si Saaba někam lehla, přihnala se Dafinka a vyhnala ji odtud. Chudinka Saabuška neměla chvíli klidu. Když to pak Dafinu přestalo bavit, lehla si na domeček, Saaba okamžitě přispěchala k ní a Dafinka si milostivě nechala čistit ouška a celkově se nechala opečovávat. A Saabuška byla šťastná. Než ji zase Dafné vyhnala. A začalo to na novo.

 

Takže Dafina je sama a Saabušce se samotu snažíme vynahradit. Dafinka si zvykla na svoji klec rychle. A dokonce se sama trochu zklidnila. Takže teď řešíme, jestli ji necháme připustit, nebo vykastrovat.

 

Tohle je ta naše čertice Dafné. A zvědavá je jak stádo opic...