Žijeme s teddy králíčky

Rok 2011: Obsazeno!

 

Překulil se nám rok a naše domácnost se neplánovaně rozrostla o Dafinku. Neměli jsme sílu ji postoupit nějaké nové rodině, když jsem si ji vypiplali, odkojili ještě jako slepé holé "nic". Teď je z ní krásná teddy slečna. Po kom však podědila povahu... to nevíme. Po rodičích určitě ne. Je to prostě čertice! Ale krásná!

 

2.1.2011

 

Dnes nastalo velké stěhování. Holky - Saabušku s Dafinkou - jsem měli v ložnici. Saabušku jsme tam nastěhovali, když čekala miminka, aby měla klid. Jenže holky začaly v noci dělat takový bengál, že se nedalo spát. A tak kytky byly přemístěny do ložnice a na jejich místo přišla klec. Holky šly k ostatním chlupáčům do obýváku.

 

Dafinka hned šla prozkoumat, zda je jejich klec řádně umístěná.

 

 

A tady už si klec kontroluje Saabuška

 

 

Dafina obsadila místo na Matýskově kleci a byla tam očividně spokojená...

 

 

16.1.2011

 

Náš byt se pomalu mění v závodní dráhu Dafinky a Cecilka. Honí se tak, že je nestačíme ani sledovat. To honění je projevem obrovské radosti ze života, hází cestou prdelkama, pak se schovávají, pak spolu odpočívají bok po boku na kávovníku. Nádherný páreček! Asi se pořád opakuji, že Dafné je něco mezi veverkou a čerticí. Jenže ona je čím dál tím víc akčnější. Objevila  parapet. Parapet máme pěkně široký a 70 cm od podlahy. Což je, jak jsem si vždycky myslela, na malinkého králíčka vysoko. Ne však pro Dafné. Je jediná, kdo tam vyskočí a neskutečně si odpočinek na parapetu oblíbila. Několikrát dokonce spadla, to jí však nezabránilo skákat tam znovu a znovu. Dafné totiž z parapetu dosáhne na kytku jménem fejchoa. A ožírá jí!

 

 

Tady se Dafinka tulí k láhvi octa, který tam mám připravený - na stírání značek, které mi tam dělají holky...

 

Tuto zimu se teddíci osrstili, jak kdyby měla přijít zima přinejmenším arktická. A tak nám doma běhají obrovské chlupaté koule. Nejhůře dopadl Matýsek. Už jsme spolu pár zim překonali, ale letos se Mates osrstil tak moc, že ho vůbec nešlo česat. Hřebenem jsem se nemohla dostat ani ke kůži. Kdyby se chlupy při línání začaly uvolňovat, nejspíš by to skončilo filcem. Tak jsem přistoupila k razantnímu, leč nutnému řešení. Matýsek se podrobil sestřihu. Podotýkám, že teddíci se nestříhají, ale tady hrozilo zapaření i další problémy. Dva dny jsem po troškách, přes hřeben, stříhala a stříhala. Nebylo to vůbec jednoduché. Hlavně ze začátku, protože se hřeben opravdu nemohl dostat ke kůži, ale bez něho by hrozila možnost poranění, a to jsem nechtěla riskovat. Tak šlo stříhání pomalinku, po trošičkách a ne zrovna vzhledně. Matýsek byl zlatíčko, nádherně držel. Přála bych Vám vidět, kolik chlupů může být z jednoho teddíčka! Jak se to povedlo, posuďte sami...

 

Matýsek v plné kráse, chlupatý...

 

 

... A "opižlaný", tj. ostříhaný Matýsek o 3 dny později...

 

 

Ač vypadá směšně, moc se mu ulevilo a od té doby rošťačí jako dorostenec. Nebo už na Matýska leze jaro...

 

19.1.2011

 

Dafinka zlobí. Moc. Že vleze všude, že je jak torpédo vystřelené z klece, že skáče na parapet, na kávovník, leze mi do kuchyně - všechno toto snášíme. Litujeme Saabušku, protože ji Dafné tyranizuje. Saabuška vždy utíkala k nám do ložnice. To bylo její útočiště, její místo klidu. Jenže včera si Dafné všimla, že si to maminka zamířila do chodby a zmizela jí z dosahu. A to by nebyla Dafné, aby to nechala jen tak bez povšimnutí. Chodba pro ni byla nová. Bála se, ale to ji neodradilo ve zkoumání neznámého. Byl to pohled pro bohy! Plížila se tak, že by jste si ji spletli s pomalu se posunující chupatou předložkou! Ale dokázala to! A byla v ložnici...  Dnes jsme objevili rozkousané knihy... Nezbedu zvládla rychle...

 

Když Dafinka zlobila, dala jsem se na vyhrožování: "Počkej ty čůzo, já Tě prodám!"

 

A přítel mi hned odpověděl: "To bys´ mohla někomu udělat? Na naší Dafné bys´ musela vydat zbrojní pas... A taky by Tě mohli zavřít za šlechtění bojového králíka!"

 

 

10.2.2011

 

Skolila mě pořádná chřipka. Po několika dnech, když již opadly horečky, ležela jsem na gauči v obýváku a pozorovala holky (Saabušku a Dafinku). Dafina Saabu již téměř dorostla. Je krásné, jaké to jsou na sobě "závislačky".  Už od malička se Dafinka schovávala do chlupů Saabušky (však to je na minulé stránce řádně nafoceno). A spaní na mamince jí zůstalo doposud. Jen je komické, když se Saabě chce do chlupů zavrtat skoro stejně velká králinda. A Saaba? Ta se neopomene k Dafné přitulit, co jen to jde. Je to milé, něžné, láskyplné... Dafné si lehne, rozhodí nohy, udělá si pohodlí... a už se k ní tulí Saaba, oblizuje jí hlavičku, čistí ouška a přepečlivě si ji opečovává. Nebo Saabuška odpočívá a tu na ní doslova přistane Dafné, připlácne se, doslova vcucne do každého volného prostoru Saabušky... a už nelze vidět dvě králindy, ale jakousi podivnou změť chlupů, podivnou chlupatou měňavku... Pokoušela jsem se tulící se matku s dcerou vyfotit, ale po dlouhém zkoumání daného fota jsem vůbec nebyla moudrá z toho, co vidím. (A to mám obě holky "v oku" a věděla jsem, co na fotce hledat). Takže foto bylo nezveřejnitelné. Stejně se holky tulí, pokud jsou venku. A to již zachytitelné je:

 

 

 Ale běhání po venku není jen o tulení. Obě si chtějí upevnit své místo "vůdčí" samice a tak se různě a na střídačků obskakují. A Amos tiše závidí a chtěl by se přidat...

 

 

Nedávno jsem popisovala, jak Saabuška moc ráda chodí do ložnice. Jenže se osmělila i Dafné, a to už nebylo jen o návštěvě a odpočinku. Dafné si v mžiku ložnici označila bobečky tak, že všude, v místech možných i nemožných, bylo černo! Do toho se jí moc a moc líbily páníčkovi časopisy a rozhodla se, že si je "přečte". Po její čtenářské chvilce šly na páníčka mdloby a rozhodl se Dafné z ložnice vyprovodit. Ale ouha! Dafina se rozhodla, že když už tam je, jen ona si rozhodne, kdy je čas na to se vrátit do obýváku! Na páníčka vrčela, škrábala, kousala, snažila se ho přetlačit, vytlačit, vyhodit z ložnice... Nakonec se ve dveřích objevil páníček s totálně "naprdnutou" Dafinou v náručí! Co si to jen dovolil!

Já to jen z povzdálí tiše sledovala. Umanutá králinda podcenila, jak moc může být páníček také umanutý, když mu likviduje jeho drahocennou sbírku. Hrubá síla zase pro jednou zvítězila! Dafné byla uvězněna do klece. Šla na boudičku, kde nejraději lehává. A tu, kde se vzal, tu se vzal, nenápadně, avšak s razancí dělové koule, vylétl z klece bobek. Koho chtěla zastřelit... to si můžeme pouze domýšlet....

 

5.3.2011

 

Matýskovi pomalu začala dorůstat srst a stal se z něho krasavec. Navíc jako by ožil. Nejvíc Matýsek řádí ráno. Je to sranda. Chodí za mnou do koupelny, hopká si po celém bytě a nejraději má ložnici. Je úžasný, veselý a zvědavý.

Naposledy si Matýsek umanul, že se podívá na Cecilka. Jenže Cecilek je v naší "obývákové králíkárně" v "prvním patře". Mates to vymyslel. Dlouho seděl dole a vyměřoval, vyměřoval... a HOP a byl na parapetu. Očumáčkovali se s Cecilkem a pak Mates zase chvíli vyměřoval.. a hop a naprosto přesně seskočil do záchůdku. Ačkoli je parapet vysoko, i seskok vypadal bezpečně. Mates prostě věděl, co dělá!

Přece jenom jsme měli strach, aby se nezranil a tak jsme se pokoušeli Matýskovi skákání na parapet nějak zamezit. Jenže bez úspěchu...

 

 

Tahle fotka není moc dobrá, je to foceno proti oknu, světlu. Ale jen pro ilustraci, jak vysoko je parapet...

 

 

6.3.2011

 

Mates se v noci předvedl, holomek jeden! Zřejmě se rozhod spát na parapetu a našel si prima zábavu. Našel šňůrku od rolet a rozdělil ji. Dole jsme našli několik kuliček, takže nešlo o jedno překousnutí, ale bavil se tím, že odhlodával jednu kuličku po druhé! Zase je co kupovat... ach jo.

 

Chtěla jsem dnes zachytit rošťárny Cecilka, ale nepodařilo se mi zachytit ani jednu fotečku v pohybu. Je prostě moc rychlý. Ale pár klidových foteček mám. Je také ostříhaný - a to ze stejného důvodu, jako Mates. Letos se na zimu osrstil, že ho nešlo ani pořádně česat. Jen mě mrzí, že nemám (zatím) jedinou fotečku, kde by byl Cecilek společně s nějakým jiným naším králíčkem, aby jste mohli porovnat velikost. Cecilek je totiž poloviční (velikostně i váhově) než holky a třetinový oproti Matesovi. Na fotkách to tak nevyzní...

 

Cecilkovi říkáme, že je to náš "kocour"...

 

 

Smějící se králík...

 

 

A tady už je naše čertice Dafné.

 

 

13.3.2011

 

Na králíky přišlo jaro. Tak, jak mě přepadla jarní únava, naše teddýsky přepadla jarní bujarost. Běhají, skáčí, divočí a očividně se radují ze života. A Amos by se chtěl přidat a nemůže pochopit, že králíci si s ním hrát nechtějí.

 

Jaro také přineslo zvýšené línání. Mám pocit, že nedělám nic jiného než - vysávám. A jak jsem psala, letošní zimu se naši králíčci nadměrně osrstili a teď jim koberec slouží jako rohožka... 

 

Takhle to u nás vypadá: králíci se honí a Amos na ně čučí...

 

 

Nedělní dopolední pohoda...

 

 

Saabuška a lehce ostříhaný Cecilek. Saabuška Cecila pusinkuje, ale nějak se do záběru přišmodrchala napájecí šňůra k mému notebooku.

 

 

Jak je vidět, s kostí si u nás neumí poradit jen pejsek Amosek, ale i Cecil.

 

 

A toto už je naše Saabuška. Jakmile jsem si sedla na koberec a snažila se o co nejlepší záběr, už se ke mě Saabuša přihnala a cpala se mi do náruče. A bylo po fotografování! Byla opravdu přesvědčivá, takže jsem mazlinkání neušla.

 

 

Když jsme se se Saabuškou pomazlinkaly, vydala se Saaba provokovat Pepinku.

 

 

A Cecilek se k provokacím okamžitě přidal. Jsou to ale raubíři!

 

 

 

Dafinku přestalo řádění po obýváku bavit a tak si šla odpočinout do klece.

 

 

Matýsek, jako vždy, odpočíval na parapetu. Jak ho tohle odnaučit?

 

 

25.4.2011 Velikonoční pondělí

 

Na naše ušáky přišlo jaro. Je to čím dál tím více zřetelné. Řádí, zlobí, je radost se na ně dívat, je k vzteku po nich uklízet...

Nejvíce se jaro projevilo na našem Matýskovi. Z rozvážného rozumného "Pana Králíka" je rozjívený ušák. Už minule jsem ukazovala fotečky, jak si Mates oblíbil parapet. Obliba ještě stoupla, ale nám při těch jeho skopičinách stoupá adrenalin...

 

Jakmile venku přestaly mrazíky, vystěhovali jsme Matýskovu oblíbenou odpočinkovou fejchou ven a navíc jsme byli nuceni vyhodit kávovník. Nikoli ven na balkón, ale přímo do kontejneru. Patnáctiletý, kdysi krásný stromeček, nepřežil "péči" Matýska i Pepinky, kteří si v nestřežené chvíli tak pochutnávali na kůře, až kávovník uschnul. Navíc to dělali tak šikovně, že směrem do obýváku byl stromeček netknutý... směrem ke zdi byl ukázkově ohlodán. A já se pak divila, že jsou takoví bujní! Byli nadopovaní kofeinem!

Takže jsme vystěhovali oba stromky a najednou králíci přišli o oblíbená místa odpočinku. Byli z toho tak rozhození, že jsem jim za gauč nastěhovala podnožku, aby se mohli válet tam. Jenže z podnožky se krásně lezlo na parapet... a Mates toho začal patřičně využívat! Jenže kdyby on jenom na parapetu odpočíval a pak opět přes podnožku seskočil dolů. Ale to on ne! Šup na parapet a střemhlav dolů do záchůdku! A opět na parapet... a zase frnk plavným skokem do záchůdku... Mates trénoval bungeee jumping bez gumy! A najednou rána jak z děla! Vyběhli jsme, co se to v obýváku stalo... Mates seděl na záchůdku obalený senem, seníček urvaný. Prostě tentokrát se ten náš gauner netrefil a skočil šipku Pepince do seníčku, který se jeho vahou urval. No, ještě že se Matesovi nic nestalo.

A tak jsem si říkala... Jsou velikonoce... Kdybych dala Matesovi mašli, abych měla "velikonočního králíčka", jistě by vyzkoušel z parapetu paragliding...

 

Tady Mates na parapetu opět tvrdě spí. Ani nepostřehl, že kolem něj běhám a snažím se ho vyfotit. Ale je hezky vidět, jak Matýsek opět krásně obrostl chlupy.

 

 

Holky též zbujněly. Z Dafinky je již dáma, Saabuška také jako by jarem pookřála...

 

 

Saabuška obskakuje Dafinku

 

 

Tady jsou holky jak dvě sudičky. Obě obdivují Matýska. To je králík, co?

 

 

Saabuška

 

 

7.5.2011

 

Někdy mám pocit, že se nám králíci zbláznili...

Králíci měli po vystěhování kytek na balkón za gaučem podnožku, na které všichni rádi odpočívali. Jenže Mates i Dafina z ní plavným skokem skákali na parapet a pak šupem dolů. A to již bylo o strach, kdy se někdo zraní. Takže podnožku jsem, chtě nechtě, musela přestěhovat. Teddýsci byli zklamaní... ale bylo to pro jejich dobro.

 

Teď využívají k odpočinku poličku a opět Matýskovu klec...

 

Saabuška s Dafinkou - jak dvě sudičky...

 

 

Cecilek též miluje posez na Matýskově kleci, navíc ho těší, že mu může užírat seno...

 

 

Konec pózování, je na čase si pěkně protáhnout tlapky a zasportovat...

 

 

A tady je veliká líbačka se Saabuškou

 

 

Navíc je Cecilek velký vzorňák. Stejně, jako to dělá Matýsek, i on odmítá čurat a bobkovat do vlastního záchůdku, ale zásadě chodí na venkovní. Jenže je to problém. Cecil má klec v "prvním patře" obývákové králíkárny, takže ho musím sundavat. Už to máme nacvičené. Cecil začne žužlat mříž - a to znamená: "Honem mě sundej, chci ven!" A jeho první hopnutí vede na záchůdek.

 

 

Saabuška také ráda běhá po obýváku. A někdy se z naší rozvážné holčičky stane pěkně rozpustilá králinda.

 

 

A toto je již opět oblíbený posez na Matýskově kleci

 

 

A tady již Matýskovu klec "okupuje" Pepinka

 

 

Pepinka s Matýskem