Rok 2009: Vrh B

21. 3. 2009

Po odchodu miminek se Pepinka totálně zbláznila. To, co nám běhalo po obýváku, nebyla králinda, ale doslova chodící hormony! To jsme nevydželi a Pepi opět připustili. Faktem je, že samičky po miminkách nejlépe zabřeznou a tak jsme po dlouhém rozvažování zvolili variantu opakovaného připuštění a pak roční pauzu pro Pepi a kastraci Matýska. Protože to, co se u nás díky králíkům dělo, bylo naprosto neuvěřitelné.

Pepi je dost dominantní samička. A když se rozhodla, že "by si dala říci podruhé", nastalo naprosté peklo. Pepi vždy byla mimořádně čistotná. V kleci ani bobeček, udělat něco mimo klec - to prostě bylo nemyslitelné.

A teď: v kleci si byla Pepi schopná načůrat tak, aby to mohla roznést na chlupech naprosto všude. Což také udělala.

A mimo klec! Jakmile vyrazila z klece ven, šup a byla na Matýskově kleci. Jenže to nebylo všechno. Aby Pepi nepropadávala, měla na kleci molitanový sedák, na kterém trůnila a užírala Matýskovi ze seníku seno. Jenže teď se ten molitanový sedák změnil pomalu na záchůdek. Jakmile na něj vyskočila, během pár minut byl plný bobků, až se nám nechtělo věřit, že se tolik bobečků do tak malého králíčka může vůbec vejít. To ještě nebylo to nejhorší. Začala na molitan čůrat. A jak byla Pepi mokrá, ještě oběhla Matýskovu klec, aby mu bylo naprosto jasné sdělení: teď jsi můj.

Mates samozřejmě Pepi cítil a mohl se pominout. Nejhorší bylo, když Pepi vymyslela na označkování něco ještě lepšího... Vyskočila na Matýskovu klec na molitan, opatrně, aby nepropadla, vystrčila vprostředku klece zadek a Matýska pěkně zvrchu počůrala. Mates jen přitrouble čučel, co mu to teče na hlavu... chudáček jeden malinkej!

No, a aby Mates nebyl ve značkování pozadu, obbobkovával a občurával Pepinu klec, co mu síly stačily. A věřte, že toho bylo dost. Až moc.

A tak jsme si řekli - ještě jednou miminka a Mates půjde na kastraci...

Museli jsme nějaký čas čekat, protože Pepi nejdříve musela odstavit miminka, pak jsme museli na přeočkování, po vakcíně nechat 14 dní pauzu a pak konečně: hurá!

Připuštění:

Po minulých zkušenostech s Pepi, jako hodně dominantní samičkou, jsme čekali, co se bude dít nyní. A Pepi nás nezklamala. Zase vzala vše do "svých pacek".

Jakmile jsme otevřeli obě klece, Pepi vystartovala a hnala se k Matýskovi.

Ten se ještě ani nestačil rozkoukat a už se ho snažila očichávat. Hned na to ho honila po celém obýváku. Pro nezůčastněného pozorovatele by vyvstala otázka: kdo je vlastně samec a kdo samička? Prostě Pepi honila Matýska a až po nějaké době se milostivě nechala nakrýt. No, alespoň doufáme, že se to povedlo, protože Pepi byla nenasytná!

A pak se rozhodla, že opět obsadí Matýskovu klec. Nekompromisně!

A tady je ten náš zamilovaný páreček

20.4.2009

Přesně po měsíci Pepi v noci porodila 4 miminka.

Čekání na miminka bylo tentokráte obvzláště stresující. Pepi si po týdnu až čtrnácti dnech po připuštění postavila v boudičce luxusní pelíšek, kam natahala hadříky a seno, ale pak zájem jako by opadl. Do boudičky vůbec nechodila, jen tu a tam "utěsňovala" seno kolem domečku. Zvláštní bylo, že domeček přestěhovala doprostřed klece a když jsme jí ho chtěli dát ke stěně, hned ho nastrkala zpět. A tak jsme čekali.

Pepi očividně přibírala na objemu. Poslední týden, vždy když se chtěla jít proběhnout z klece ven, přešlapovala u otevřených dvířek cca pět minut, než se vůbec odhodlala vyskočit. Zpátky to bylo ještě horší. Stála před klecí a nevěděla co... Vyřešili jsme to elegantně. Přispěchala jsem na pomoc... donesla beránčí pelíšek, Pepi si do něj vlezla a já jí v něm opatrně horem přenesla do klece. Pepi se projevila i jako přemýšlivá vyčuraná mrška. Jednou, krátce před porodem, vyskočila na Matýskovu klec, zbaštila mu seno, a pak už se bála dolů. Seděla a vyhlížela, kdy už ten pelíšek přiletí. No, panička nelenila, přiběhla s pelíškem ... milostpaní Pepi nastoupila... a už jsme "letěli" do klece. Vystoupit už Pepi zvládla sama.

Ke konci už Pepi jen ležela v kleci jak soudek a moc aktivity neprojevovala. Bylo to jiné, než minule, a tak nás to znepokojovalo. I to, že dále nestavila hnízdo (popravdě nebylo už co budovat), ale minule "budovala" po celou dobu březosti. A tak jsme chodili a říkali: "Pepi, budeš mít opravdu miminka nebo nás taháš za nos a hraješ falešnou březost, aby ses mohla cpát a v klidu přibírat? ... a Pepi na nás moudře koukala.

V den porodu Pepi zase začala "utěsňovat" a v noci porodila. Ráno jsem jen tak zběžně mrkla do boudičky a nemohla jsem mimásky najít, protože boudička byla zarovnaná senem, hadříky a chlupy až ke stříšce. A Pepi se hned ke mě hnala zkontrolovat, co jí to s miminky dělám. Museli jsme se smířit s tím, že se nějaká miminka narodila, ale kolik?, to zůstalo tajemstvím.

Dopoledne pak nastal příhodný okamžik, když se Pepi šla proběhnout ven.

Tak toto je pelíšek Pepi (po odklopení stříšky) a tam jsou pečlivě zahrabaná čtyři miminka

A takhle se šla Pepi pochlubit Matýskovi, že mu porodila miminka

23.4.2009

Tak jsem udělala první fotečky miminek v hnízdě. Ven jsem je vyndavat nechtěla, protože se ke mě hned přihnala Pepi a odháněla mě od hnízda. Takže fotečky jednotlivých miminek později. Teď už je jasné, že minimálně 3 miminka budou mít Matýskovo zbarvení, tj. černo-bílé nebo modro-bílé.

Mimáskům jsou 3 dny

Mimáskům je 5 dní

Mimáskům je 6 dní

Mimi 1

Mimi 2

Mimi 3

Mimi 4

1.5.2009

Pepinka je na sebe i miminka patřičně hrdá a pořád se předvádí před Matýskem.

Dneska máme 1. máj, miminka mají 11 dní a jedno miminko otevřelo očička. Zkoušela jsem nafotit mrňousky, ale Pepi byla celý den velice ostražitá - až pak si dala říci, ale moc se jí to nelíbilo.

Mimi 1 

Mimi 1 je modro-bílé miminko, pohlaví ještě nemám určené. Začínalo mžourat na jedno očičko, a focení se mu pranic nelíbilo...

Mimi 2

Mimi 2 je černo-bílé a už teď je jasné, že to bude - celý tatínek. Opět náš Kraken nebo Krakenka.

Mimi 3

Mimi 3 jako první otevřelo očička, ale na svět ještě mžouralo. Bylo obtížné ho vůbec vyfotit, prchalo po pelíšku - snad i proto, že vidělo, kam prchá. Zabarvením je modro-bílé, bude to moc krásné mimi.

Mimi 4

Mimi 4 je nezvykle zabarvené, je to úžasný nádherný "bobeček".  Je bílé a ouška a zadeček má - kropenatý!

2.5.2009

Všichni mimáskové už otevřeli očička a začínají prozkoumávat okolní svět. V boudičce je kolikrát pěkný šrumec a mimáskové začínají vykukovat i z boudičky. To se ale nelíbí Pepi, která je zahání zpět a snaží se boudičku opět "utěsnit".

5.5.2009

Naše miminka pěkně zdivočela. Jakmile miminka otevřela očička a zjistila, že takhle je svět příjemnější, začala prozkoumávat okolí a pronásledovat Pepi. Pepi, jako přepečlivá mamina, první vrh hodně dlouho zaháněla do boudičky, aby se jim nic nestalo. Tihle mrňata ale mají nad Pepinou navrch.

Včera večer byl takový šrumec, že Pepi z toho šla hlava kolem. Seděla chudák na boudičce a jen zírala, co se to pod ní děje. Mimásci si totiž hráli na honěnou. Všichni 4. Vždycky neuvěřitelnou rychlostí vyběhli z domečku, obkroužili klec a kulatým okénkem zase skočili dovnitř domečku. A hned zase ven!

Když Pepi seskočila dolů, aby tu droboť tak trošku zpacifikovala, ukázalo se to jako špatný tah. Mimasové totiž k Pepi okamžitě přiběhli a snažili se přisát na cecíky. Jenže Pepi kojí večer (v pravidelných intervalech) a toto se jí vůbec nelíbilo. Chvíli běhala po kleci, mimasové za ní, až to vzdala a vyskočila si opět na boudičku. Tam za ní mimískové (zatím) nemohou. A ti lumpíci řádili dole v kleci dál.

Největší lumpík je mimísek č.3. Je nejvíc venku a řádí jak černá ruka. Včera jsem ho lovila z mističky s vodou, kam si hopnul buď jen nedopatřením, nebo v zápalu honičky, nebo se koupal. Ani jedno bych nevylučovala! 

Ale abych nepomlouvala jen tohle miminko, ostatní jsou stejní čiperové.

Pak konečně nastala chvíle krmení. Pepi se nejdříve několikrát podívala do klece a zjišťovala, jestli jdou mimásci za ní, pak pozorovala, jestli se nikdo nedíváme a nakonec "zajela" k mimáskům do klece. Pak už jen stříška boudičky nadskakovala, jak miminka zalehávala pod Pepi a mlsala mlíčko.

6.5.2009

Opět jsem ty divochy nafotila

Mimi 1 - Biggy

Hezounká holčička, modro-bílá s částečnou holandskou kresbou. Má modré oči. Vůbec nechtěla postát, spousta fotek byla naprosto nepoužitelná, protože místo teddýska na nich zůstaly jen šmouhy, jak utíkala ze záběru...

Mimi 2 - Bertík

Mimi 2 je rozkošné černo-bílé miminko. Kluk jako buk. Má modrá očička. Bude spíše na mazlíka díky nepravidelné holandské kresbě, ale s velmi líbivým zabarvením. Celý tatínek... A pokud podědil i povahu, bude to prostě miláček...

Mimi 3 - Babu

Mimi 3 je nádherná modro-bílá holčička s holandskou kresbou, kulatou hlavičkou a malými oušky, určitě do chovu. Je to také nejakčnější a nejodvážnější miminko - pořádná rošťanda

Mimi 4 - Beya

Mimi 4 je něžná holčička, takový náš miláček. Barva bílá s marburskou, modrá očička, kulatá hlavička, malá ouška

A tady je odpolední siesta... 

7.5.2009

Takdo dováděla miminka. Matýsek byl na kastraci a teď se již může k Pepince tulit, co to jde...

10.5.2009

Mimáskové rostou jako z vody. To, co se děje kolikrát v kleci, je na hranici pozorovatelnosti. Jsou to neuvěřitelní čiperové!

Včera Babu lítala po kleci jak pominutá celé dopoledne. Ostatní králíčci poklidně odpočívali za boudičkou, ale kdepak Babu! Obíhala boudičku a vůbec jí nevadilo, že po sourozencích šlape. (sourozencům ostatně také ne) Pak se nacpala do misky s krmením a pokoušela si najít tu nejchutnější granulku a nakonec se vykoupala v mističce s vodou. Tak takovéto tady máme povyražení! Včera takhle vyváděla jen Babu, ale dneska takhle vyváděli všichni!

Vzhledem k tomu, že mimáskové objevili, že na boudičku se dá nějakým způsobem vyskočit, začali se o to pokoušet. Zatím se na boudičku ukrývala Pepi, když už jí ti prckové lezli na nervy. Biggy se podařilo vyškrábat se na boudičku, ale pak se objevil problém, jak dolů. 

Tak jsem udělala v kleci malou přestavbu právě v rámci bezpečnosti mimásků. Stejně jako u prvního vrhu jsem boudičku přirazila ke stěně klece, volné mezery vystlala senem, aby tam nedopatřením nějaké mimi nezapadlo a dívala se, co se bude dít. 

Mimáskové v prvním okamžiku zmizeli v boudičce, za boudičkou měli schovku, kterou jsem jim tímto zrušila, ale během minuty šli prozkoumat, co se to vlastně stalo. Pak nastaly takové věci, že jsem běžela vytáhnout foťák: 

Jakmile mimáskové vylezli z boudičky, prozkoumali okolí a začali se dobývat nahoru. Po minulých zkušenostech jsem odhadovala, že prvenství získá Babu, ale chyba lávky! Naprosto první a s velký náskokem se na boudičku dostala Biggy!

Biggy se hrozně líbil solný kroužek

A jako druhá se na boudičku vyškrábala Babu. Tato fotečka evokuje jeden výraz: "chlupaté prdelky"

Mezitím Beya se dole rozhodla, že než poleze nahoru, raději se nejdříve patřičně posilní

A to se již nahoru začal chystat Bertík

A Beya tam samozřejmě nemohla chybět!

Mimáskové nedali Pepince pokoj...

14.5.2009

S mimásky je čím dál tím větší sranda, ale také čím dál tím větší práce. Jak jsem tady minule popisovala první pokusy vyskočit na boudičku, tak už druhý den ráno všichni bez problémů skákali nahoru a dolů a nahoru a dolů a nahoru a dolů... jako o život. Pepi tím zmizelo poslední útočiště, kam se před těmi malými chlupatými holomky mohla schovat.

Večer to pak vypadá, jak když krvelačná smečka honí štvanou zvěř. Tou štvanou zvěří je Pepinka. Pepi kojí pravidelně mezi devátou a desátou, ale mimásci mají mnohdy jiný názor, kdy by chtěli napít.

Pepi "zdrhá":  skokem na boudičku - za ní naskáčí 4 tyrani, Pepi hop dolů, a ta čtyřčlenná smečka za ní, Pepi šup do boudičky - a za ní zase pádí všichni čtyři mrňaví chlupáčci takovou rychlostí a tak sladění, že to vypadá, jak kdyby jste měli mžitky před očima.

Pepi se musí řádně napapat a napít, pak párkrát zadupe, aby sdělila mimáskům, že ta kýžená chvíle nastává - a zmizí v boudičce. Za ní se tam neuvěřitelnou rychlostí nahrnou mimásci a pak už jenom stříška boudičky nadskakuje, jak se "rovnají" pod Pepinku. 

Dnes ráno jsem zjistila, že mimásci přes noc odsunuli boudičku od stěny. Tak jsem v rámci čištění klece boudičku přisunula zpátky a opět škvíry vystlala senem. Čištění začalo být pěkně obtížné. Ne že by mimásci měli v kleci nějaký velký nepořádek, to ne. Pepi učí mimásky chodit na záchůdek a ten je přes noc tak pročůraný a pobobkovaný, že se celý vyklepne - a je hotovo. Horší je to s těmi chlupatými neposedy. Jakmile zjistí, že se něco děje, žene je zvědavost a honí se za rukou, za smetákem, sápou se po mističce s krmením (ačkoli krmení dávám tolik a stále dosypávám, že nikdy není mistička prázdná) a hlavně lezou do mističky s vodou. Vyměním vodu, přidám vitamíny, dám do klece - a v okamžiku se tam již některý z těch neposedů už koupe! A můžu začít s úklidem znovu!

Takže když jsem konečně douklízela a uklidila i obývák kolem, začaly se z klece linout zvláštní zvuky. Dlouho jsem vůbec nevěděla, odkud se to podivné šustění ozývá - až! Boudička se pomalounku odsunovala - jakoby sama od sebe. A pak jsem je uviděla! Mršky malinký! Všichni 4 mimásci se vecpali mezi stěnu klece a boudičku z boku (vrchem by to nešlo), norovali ve svrchu upěchovaném seně, udusávali ho a tím pomalu ale jistě boudičku odtlačovali. No, a za chvíli už tam byla pěkná prolézačka! Beya a Bertík se natáhli na boudičce, Babu a Biggy si zalezly za boudičku a všichni odpočívali po takové námaze! Tak jsem úpravu klece vzdala. Prostě si to přejí mít jinak! 

Když se Pepi vrátila do klece, nacpala se do té škvíry také. A mimásci jí okamžitě naskákali na záda. Přece nebudou odpočívat někde na tvrdém, když se mohou zavrtat do Pepina kožíšku! Jen mě fascinovalo, s jakým klidem Pepi snášela, že jí všichni šlapou po zádech a Biggy s Babušou zalehly hlavu.

17.5.2009

Čištění klece u mimásků je čím dál tím obtížnější. Oni jsou totiž strašně zvědaví a vynalézaví s talentem co nejvíce překážet. Jakmile jsem Pepi otevřela dvířka, hned hnala ven, pryč od těch darebů. Jenže tentokráte nebyla sama. Hned za ní vyskočila ven Biggy. Naprosto samozřejmě. Vůbec neuvažovala, vůbec neváhala a vůbec se nebála. Prostě to bylo HOP - a šla na průzkum.

Jenže Biggy se vůbec nechovala jako vystrašený králíček, který někam hopnul a neví kam. Suverénně se rozhlédla a šla se podívat do kuchyně. Chtěla jsem jí fotit, ale poskakovala tak vesele a s takovou razancí, že jsem měla všechny fotky s bílou šmouhou... Tato byla jediná, když se Biggy zastavila, aby se rozhlédla, kam dál.

Jenže ani toto nebyl konec. Bigginku jsem po nějaké době dala zase zpátky do klece, jenže to se jí holce ani trošku nelíbilo. Dva skoky - a byla venku zase. Tentokrát se už vůbec nezajímala o obývák, ten si přece prohlédla při první procházce, zamířila do chodby a vydala se do ložnice. Žádné ohlížení nebo váhání, jako když králíčci dělají první průzkumy. Prostě šla a tu a tam si radostně povyskočila! Když už se mi zdálo, že výletů bylo dost, odnesla jsem ji zpátky do klece, ale tentokrát už Biggy ani nezaváhala a hop - byla venku zase. Tentokrát objevila krásnou prolejzačku pod velkou klecí a byla z toho úplně u vytržení! Jenže to už v kleci začala řádit Babuška. Musela jsem jí vylovit z venkovního seníčku, kam si skočila. To už nešlo uhlídat! Babušku jsem sundala a Bigginku potřetí dala zpátky do klece a hned zavřela dvířka. Obě teddy holky na mě byly patřičně naštvané.

Takhle se Babuška připravovala na skok do seníčku

A mimásci v kleci.

Biggy

Bertík

Babu

20.5.2009

Mimásci řádí čím dál více. Teď nejvíce lituji Pepi, jak musí tu řádící smečku zvládat. Proto také hned ráno Pepi dává jasně najevo: "Chci ven!" Ale nekoná se žádné poletování a hopkání po obýváku, ale jde si lehnout do klidu za Matýskovu klec. Horší je, že mimásky musím zavírat, protože postupně objevují pohodu volného prostoru a jakmile jsou otevřená dvířka - jsou venku také. A Pepi pak nemá klid ani tady.

Tohle je řádící Biggy

A tady už se ven odhodlala Beya. Nejdříve první průzkum kolem klece.

... a pak už i ona byla jak neřízená střela. Takto dopadla většina fotek - jen šmouha. Biggy je ostře, Beya si poskakuje...

a ještě jedna fotka s neplechou  - Beya okusovala křeslo - prý moc dobrá borovice!

Biggy šla ochutnat též... Prostě, kde byla neplecha, tam byla i Biggy.

Jinak musím ty naše chlupaté bobečky pochválit. Dala jsem do klece napáječku a všichni už ji bravurně používají. A takto to u nás vypadá, když mimáskům do krmení přisypu ovesné vločky.

21.5.2009

Dneska byli všichni mimásci poprvé venku. Biggy a Beya už výběh znaly -vystartovaly a okamžitě se rozprchly po prostoru. Babu a Bertík tak dvě minuty prozkoumávali okolí klece a pak jak když do nich střelí! Nestačili jsme ty čtyři čertíky sledovat. Každou chvíli se ozývalo: Já vidím jenom Biggy a Babu, kde jsou ostatní? A teď vidím jenom Bertíka, vidíš ostatní?" Prostě zmatek nad zmatek. A do toho pobíhala ještě Pepi, která se to svoje potomstvo snažila uhlídat.

Babu poskakovala jak divoženka na pasece a hodně nás překvapil Bertík. Tak jak se jevil vždy rozvážně a opatrně (v rámci skotačivosti miminek), tak prostor se mu ohromně zalíbil a zapomněl na jakýkoli ostych. Naprosto suverénně obhopkal obývák a vydal se do otevřených dveří. Šel najisto. Bez rozmýšlení. Do ložnice! Prostě samec!  A pak se vrátil do obýváku a zamířil k počítači. SAMEC..., dámy mě pochopí...že to také znáte?

Bertík v akci v obýváku.

Beya

Babu

Tak toto nepotřebuje komentář. Beya a Babu.

Bertík si udělal pohovku z Biggy - a usnul

Beya a Biggy si udělaly pohodlí na záchůdku, kam si donesly vojtěšku. A svorně ji papaly.

4.6.2009

Naše miminka rostou před očima. Jsou to zlotřilí mrňaví teddíci, co vymýšlejí jen samé nezbednosti. Je s nimi čím dál tím práce, ale také čím dál tím víc zábavy. Baští jak kyselina a samozřejmě kde je příjem, musí být i výdej, takže se mi zdá, že nedělám nic jiného, než "kydám"…  Záchůdek je totiž během půldne totálně pročůraný a probobkovaný, že to nejde ani vysypat, jak se peletky rozpadnou a změní se na hmotu konzistence betonu. Takže neustále měním toaletku a někdy se stane, že musím vytřít i loužičku, když už to některý z mimásků nevydrží - když je záchůdek obsazen. Jak vyrostli, už se na záchůdek vejde jen jeden (lépe řečeno, jakmile tam je jeden, nechce tam nikoho dalšího pustit). Takže na toaletce pořád někdo "trůní".

Toto je jeden příběh z mnoha, aby jste si udělali představu, jak může vypadat ráno s tolika mazlíčky:

Ráno mě probudily hrozné rány linoucí se z obýváku. Celá vyděšená jsem tam přiběhla a zjistila zdroj onoho děsuplného zvuku. Mates se cítil zjevně nedomazlený a proto na sebe upozorňoval pohazováním svého (velkého a již vysypaného) záchůdku. V kleci - binec. Jenže jakmile jsem vstoupila do obýváku, veškeré zvířectvo se začalo dožadovat pozornosti. Mimasové lomcovali mřížemi, Pepi se k nim přidala a Amos na mě čučel přes mříže. 

Musela jsem stanovit priority. Mimáskům a Pepi jsem nasypala čerstvé krmení s vědomím, že to je na nějakou chvíli zaměstná. A šla jsem na Matese. Ten byl opravdu nedomazlený, v náručí se tisknul jak přísavka a vyloženě si to užíval. Po chvíli, kdy se už mimasové začali opět ozývat, nechala jsem Matýska běhat, klec honem vyčistila a připravila baštu i pro Matýska. Jak Matýsek uslyšel zvuk sypaných granulí, odhopkal do klece a já mohla vypustit Pepi. Ta se hnala okamžitě za Matýskem, plavným skokem mu skočila do klece a šla honem rychle ochutnat, jestli ty granulky nemá čirou náhodou chutnější, než měla ona. Nastal kýžený okamžik. Klec jsem zavřela a šla pustit mimásky.

Pak to v obýváku vypadalo, že přišel konec světa. Rozlítli se jak když do nich střelí, ale každý s naprosto jasným plánem, co vyvedou. Bertík s Babuškou okamžitě vyrazili do ložnice, Beya se pořád cpala někam, kam neměla, no a Biggy! Ta se vyskytovala snad na několika místech současně, potvůrka jedna! Lítala po chodbě, navštívila sourozence v ložnici, pak se byla podívat na WC a nakonec mi zmizela za basovým reproduktorem, kde se sbíhají snad všechny kabely od počítačů, televize atd. - prostě ostatního zařízení bytu. A také si tam "čůrla" mrška jedna, jenomže jsem si toho nevšimla.

Já jsem mezitím uklidila ten jejich svinčík v kleci, a na střídačku ty nezbedy mazlila. Mazlení je jak balzám na duši, oni se vždycky tak tisknou, takové jemňoučké chundelaté kuličky, v náručí to jsou andílci, ale mimo ně...

Mimáskové šli zpátky do klece, vrhli se na dosypanou ňamku a pak blaženě odpočívali. A já šla pustit Amose. 

Jenže Amos, jak cítil bobečky, které mimáskové ve víru akce trousili, začal vyvádět jak "pominutý" - přeznačkovávat byt. Prostě samec! Jak kdyby říkal: "tohle je moje... tohle je moje... a tohle je taky moje!" A za reprobednu se vyčůral také, ale tak, že jsem měla pocit, že se tam snad totálně "vypustil".  To jsem už psychicky nezvládla a šel do klece s tím, že ho pustím, až tu uklidím. A pak už jsem jen intenzivně hodinu uklízela...

Miláčkové moji...

Toto je spící Biggy

Spící Beya

Babu a Biggy

6.6. 2009

Nafotila jsem nové fotečky našich mimásků. Źádné živelné fotky, ty už skoro nejdou, protože se mimásci vždy rozprchnou po obýváku a každý tropí neplechu někde jinde. Toto jsou fotečky, kdy jsem mimásky hladila a snažila se je přemluvit, aby si nechali udělat "portrétku".

Biggy z HK

Bertík z HK

Babu z HK

Beya z HK

11.6.2009

Mimáskové se nám co nevidět rozutečou do nových rodin a nám je už teď smutno. Jsou to neuvěřitelní mazlíčci, všichni. Každý ale se svoji osobitou povahou.

Biggynka je neskutečný živel. Tu si panička opravdu užije. Biggy snad nemá žádný pud sebezáchovy, vůbec se nebojí, všechno s obrovským zápalem prozkoumává a nejraději v běhu. Když ti naši miláčci něco vyváděli a dělali neplechu, pravidelně se ozývalo: "Kdo mi to tady okusuje křesko?" případně "Která potvora vlezla za ten reproduktor do kabelů?" - a odpověď zní: "Biggy, no kdo jiný!"

Bertík je zase naše nejmazlivější miminko. To bude celý tatínek. Ten se stejně jako Bertík umí doslova přisát k tělu a nechat se mazlit a mazlit a mazlit a vysloveně si to užívat. Ale dovádivý je také. Hrozně rád po obýváku proháněl holky - sestřičky a ty mu oplácely stejným. 

Babu je naše kráska. Od úplného miminka se hodně zklidnila. Dnes je klidnější, opatrnější, ale ve známém prostředí pěkný dibík. Vždycky nechala sourozence, aby prozkoumali terén a když bylo bezpečno, vyrazila a řádila jak černá ruka. Hrozně ráda prozkoumávala celý byt a vyloženě si užívala "schovky". Takový tunel, to je bájo!

Beya je naše holčička, co má všechno v hlavě pěkně spořádané a doslova si vydupe, aby bylo po jejím. Zadupe si, když se jí něco nelíbí, když si chce vybojovat životní prostor mezi sourozenci nebo i když nám chce sdělit, že se hodlá mazlit. O tom životním prostoru mezi sourozenci bych ráda napsala více. Beya miluje mezírku mezi boudičkou a stěnou klece, hrozně ráda tam spinká. (je takto dokonce v minulých záběrech nafocená) Ale běda tomu, kdo jí ono místečko zabere! Minule jí tam vlezl Bertík. Beya vůbec neváhala. Skočila mu na záda a zalehla mu s naprostou suverenitou hlavu! Bertík to chvilinku snášel, ale pak vycouval a přenechal místo Beye. Ta se tam okamžitě rozvalila a hned usnula. Prostě, kdo si přijde na svéhlavou ženskou?

Mimásky jsem chtěla pomalu odstavit. Pepi kojila vždy v pozdní večer a tak jsem ji první noc nechala přespat u Matýska. Pepi má s Matýskem nádherný vztah, pořád se oblizují, opečovávají, jen je Mates i ve své kleci bohužel "pod pantoflem". Jakmile je u něho Pepi, nekompromisně mu zabírá boudičku a Matýsek si musí najít místo k odpočinku jinde.

Takže Pepi první noc v naprosté shodě strávila noc s Matýskem, ale ráno to bylo peklo. Jakmile jsem králíky pustila, Pepi se hnala ke kleci s mimásky a snažila se k nim probourat. A to s takovou vervou a zápalem, že jsem jí po chvilince k mimáskům pustila. Pepi zmizela v boudičce, zadupala - a kýžený okamžik nastal. Mimasové zmizeli za ní a po chvíli vylézali s mokrými čumáčky. Pak vítězoslavně vylezla i Pepi, pyšná, hrdá, spokojená, jako kdyby nám chtěla říct - jenom já si to rozhodnu...!

Druhou noc již Pepi strávila sama ve své kleci, ale ráno se to bohužel opakovalo. Tentokrát jsem chtěla bý tvrdá, je opravdu potřeba mimásky odstavit (mimasům to vůbec nevadilo, Pepi ANO). Pepi hodinu doslova řádila u klece mimasů, dokonce se snažila zjistit, jestli by je nemohla nakojit přes mříže... to už jsem nervově nevydržela, Pepi do klece pustila a včerejší rituál se opakoval.

Jen bych chtěla vysvětlit jednu věc. Pepi zásadně kojí v boudičce. A teď si představte velikost boudičky, velikost Pepi (přes kilo) a velikost čtyř osmitýdenních miminek. Z fyzikálního hlediska není možné, aby se všichni do relativně malé boudičky, která je koncipována pro JEDNOHO králíka, vešli. Doposud jsem nepochopila jak, ale vejdou. Faktem je, že si Pepi vleze do boudičky, za ní celkem bez problémů první mimásek, u druhého je to už hodně obtížné a zbylí dva to berou s rozběhem... Někdy dokonce nárazem vyhodí jiného mimáska a zaberou jeho místo. A tak z průlezu pořád vypadávají něčí nožičky, někdy něčí zadeček, někdy celý králíček.  Ale i za těchto podmínek je Pepi zvládne nakojit.

Dnes se Pepi rozhodla, že chudáčci mimásci nemohou pro chlupy k cecíkům a opět se oškubala... Nezávislý pozorovatel by slušně řekl, že je to neuvěřitelně vzorná mamina, neslušně by se dalo říci, že jí z těch mimin prostě "hrabe"...

Dva dny po té, co se se mnou Pepinka doslova prala o to, aby mohla miminka nakojit, sama je odstavila.

Snad Pepi odchod svých potomků zvládne v duševním i fyzickém zdraví.

A já našim nádherným chlupatým kuličkám přeji hodné páníčky a hodně lásky na obou stranách.

Až se Vám život bude zdát fádní, můžete si ho obohatit. Můžete se obohatit, o lásku, o radost, o zážitky. Toto jsou stránky plné chlupatých ušáků a exotických rostlin.

--

--

--