Žijeme s teddy králíčky

Rok 2009: "Chlupatý deník"

 

3.7.2009

 

Pepi po odstavení miminek začala vysloveně "blbnout". Zmítaly jí hormony.

A tak se fixovala na Matýska.

 

Oba mají samozřejmě svoji klec, ale ráno Pepi vždy vyčkává, až jí pustím... a hned se žene za Matýskem. A pak je velká "líbačka". Prostě láska veliká.

 

První cesta Pepi vede vždy k Matýskovi na záchůdek. Podezříváme ji, že celou noc "to" drží, jen aby mohla během chvilky totálně znečistit Matýskovu toaletku. A když pak odtud vyleze...  Páníček Pepi s úsměvem podezřívá, že je členem "Velké Kajdy" jako "Bin Pepin". 

 

Matýsek z Pepi určitě tak velkou radost nemá, protože mu zcela ovládne klec. Pepi spí ZÁSADNĚ v jeho boudičce, baští jeho granulky, nárokuje si to nejlepší seno (prostě ženská). Ale zase na druhou stranu Pepi Matýska opečovává a Matýsek láskyplně opečovává Pepi. Jak v kleci, tak když jsou puštění spolu navolno v bytě. Buď jsou spolu, a nebo když spolu čirou náhodou nejsou, tak Matýsek někde odpočívá a Pepi někde zlobí.

 

Pepi je takový náš ničitel. Hned jak od ní odešla miminka, začala své dílo zkázy. Jedním kousnutím oddělila kabel od reproduktoru od místa, kde mizel pod lištou..., dále v nestřežené chvíli "oholila" páníčkovi datový kabel, což vzbudilo samozřejmě velkou nelibost. Takže zaznívala slova :"Ty prdlá mamino, já ten kabel cpu pod lištu půl dne a ty mi ho zlikviduješ během 30 sekund... Kabel koupím nový, ale kdo ho tam nasouká?"

 

Pepi má dvě oblíbená místa. První je za basovým reproduktorem (kde zpod lišty vylézají snad všechny kabely domácnosti) a schovkou za páníčkovým počítačem (ze stejného důvodu - úžasné spleti kabelů). Druhým je obrovský květináč s kávovníkem za gaučem. Noruje se v něm opravdu nádherně... Na květináč jsme pak dali nejdřív rohož, pak kartón, takže se květináč změnil v báječné místo na spaní.

 

 

Matýsek je náš zlatý kluk. Teď na jaře hodně vylínal, možná to bylo spojené i s aplikací narkózy při kastraci. Ale to mu v žádném případě nevzalo jeho optimistický přístup k životu. Při focení se tak nakrucoval, jako kdyby věděl, že bude jen a jen "za hvězdu". Chlupy mu totiž začaly nádherně dorůstat a to krásné, zdravé, necuchavé. Co víc chtít?

 

 

A toto je oblíbené místo odpočinku...

 

 

A ještě pár momentek Matýska

 

 

 

6.7.2009

 

 

Udělala jsem pár foteček Pepi.  Pepi byla po miminkách hrozně oškubaná, prostě pečlivá (spíš "prdlá") mamina, která se škubala ještě v době, kdy mimáskové pomalu odcházeli do nových rodin. Dlouhé chlupy jí zůstaly jen na místech, kam si nedosáhla - na hlavě, za krkem a trošku úsměvně i nad ocáskem. Chlupy pomalinku Pepi dorůstají, ale zůstala jí sukénka z původních chlupů. Takže Pepi vypadá jak veveřička se sukýnkou, ale jinak téměř bez chlupů. Přesto se Pepi nakrucovala jak manekýna:

 

 

 

17.7.2009

 

Z Amoska nám roste veselý a vychytralý králíček 

Je to takový pidikrálík, velikostí desetitýdenního miminka se srstí dospělého teddýska. Váha necelých 70 dkg. Miniaturka teddýska. Ale zvědavý je jak opičák a vychytralý jak lišáček...

 

Amosek se naučil, že mazlením si od páníčků vždy vymůže nějakou ňaminu. A tak toho řádně využívá. A když páníčci mají jinou práci, umí se rychle a důrazně připomenout. Prostě si k nám vyskočí! Takže už mi takto neplánovaně "odešel" rozepsaný e-mail, když se mi Amosek prošel po klávesnici, také mi "schodil" rozdělanou práci atd. Amosek má počítač hrozně moc rád.

 

Dnes ráno, jen jsem ho pustila z klece, Amosek oběhl v rychlosti byt, zkontroloval, zda se nic nezměnilo a už hlídkoval na gauči, jestli bude nějaká dobrota. Amosek miluje banán. Za odměnu dostává jen kolečko jako mlsku a prostě se rozhodl, že na banán má nárok vždy, když jde z klece ven. A tak trpělivě panáčkoval na gauči a čekal, až ňamina dorazí.

Jenže banány byly snědeny a tak jsem Amoskovi donesla čerstvou jahůdku a pár snítek petrželky. A šup, už jsem Amoska měla na klíně... Nedošlo na žádné opatrné ochutnávání, jak mi to dělají Matýsek i Pepi, Amosek nasál, otevřel tlamičku, co nejvíc dokázal a s neuvěřitelnou vervou se zakousl do jahůdky, až šťáva stříkala. Jahoda zmizela v mžiku a Amosek vypadal jak zmalovaný, celou tlamičku červenou... obarvené pysky v bílé srsti. No, a navíc to završil petrželkou. Krásný začátek dne... 

 

 

6.8.2009

 

Dnes jsme si dovezli další přírůstek k našim mazlíčkům. Bílou teddy holčičku Saabu Z Výsluní. Saabinka cestu do nového domova zvládla dobře, ale v kleci se bála pohnout dobrých 10 minut, pak se dlouho krčila v koutku než se odběhla schovat do domečku. Byla chudinka celá nesvá, neřekla bych, že byla vystresovaná, spíš hodně opatrná. Druhý den ráno ale bylo v kleci nabobkováno a zmizelo nějaké seno. Mistička s granulkama byla rozhrabaná, ale moc toho nespapala.

 

Saaba je takový mrňavý bílý bobeček. Je moc hezky stavěná, a neskutečně malinká - při vážení měla 296 g. Budeme se ji pokoušet "vykrmit" a pořádně vymazlit, aby se co nejrychleji otrkala a zapadla mezi ty naše chlupaté mazlíčky. Ale hlavně je Saaba neuvěřitelně klidná, což u našich miminek vůbec neznáme. Nám se prostě rodili jen samí řádiví holomci, co jich bylo všude plno a co se navymýšleli spousty neuvěřitelných lumpačin.

 

Ráno se dospělí teddýsci rozhodli dopodrobna prozkoumat klec s novou příchozí. Byla to šou.

Mates vystartoval z vlastní klece a hned se hnal ke přepravce, ve které jsem večer přivezla Saabu a nestihla ji uklidit. Vrhnul se dovnitř, nasál a jak nepříčetný začal mohutně hrabat. Došlo mu, že v přepravce je pach možné "konkurence" a tak se rozhodl vše si řádně přeznačit. Tyto aktivity u Matýska už prakticky neznáme...

Povedlo se mu to skvěle! Mohutný proud moči vylétl z přepravky a letěl dobrých metr a půl...

Pak se hnal ke kleci Saaby, celou si ji obradičkoval a následně obbobkoval takovým způsobem, že kolem klece bylo černo. I velký králík by byl hrdý, že dokáže vyprodukovat tolik bobků za CELÝ den, Mates to zvládl za 10 minut! Bobany velikosti munice do malého praku... a ne a ne přestat.

Nakonec jsem ho chtě nechtě musela zavřít na chvíli do klece, protože tlačil tak, že jsem měla vážné obavy o jeho zdraví...

 

Pepi příchod Saaby vzala ještě hůře. Doslova ji iritovalo, že klec, ve které ona odchovala miminka, je obývána někým jiným. Mohutně si klec obradičkovala a pak začala jak pomatená lítat nejdříve do své vlastní klece, pak honem rychle zase do klece k Matýskovi, tam si pouze ověřila, že tam Mates je a zase běžela ven na svoje oblíbená místečka v obýváku. Nikde ale neměla stání a pořád si ověřovala, že "konkurence" je jen a jen v kleci. Pak si konečně Saabinku přes mříže očichala a najednou ji Saaba přestala zajímat. Možná usoudila, že na NÍ, Pepi, mít nová příchozí nebude...  Ale než odešla, ještě se jí stihla vyčůrat k rohu klece.

 

To nám to pěkně začalo...

 

Saabuška je stále hodně opatrná. Moc se neprojevuje, je to opravdu mimořádně klidná holčička. Ale mazlit se nechá...

No, není to pohoda...

 

 

 

14.8.2009

 

Oplakáváme našeho malinkého chlupatého kamaráda Amoska. Zemřel dnes i přes veškerou naši i veterinární péči uprostřed noci na ucpání střev. Vybojoval mnoho bitev se zákeřnými bacily, tuto bitvu bohužel brohrál. 

Našli jsme ho na boudičce, kde hajal, jako když spí...

 

Amosek byl neuvěřitelně kontaktní králíček, co nejraději spinkal příteli připlácnutý na břiše a pravidelně snídal králičí ňamky u mě na klíně. Každý, kdo ho poznal, si ho okamžitě zamiloval. Získat si Amosek dokázal každého. Nepoznala jsem vitálnějšího a veselejšího králíka, o to víc nás bolí jeho předčasný odchod. Vzpomínejte všichni, prosím, s námi...

 

 

20.8.2009

 

Saabuška se pomalinku aklimatizuje v naší králičí domácnosti. Je klidná, opatrná. Téměř okamžitě svoji náklonnost věnovala Matýskovi, ten však city neopětoval. Matýsek miluje jen a jen Pepinku...

 

 

A první krůčky z klece...

 

 

 

25.8.2009

 

Naše ztráta Amoska byla a je nadále velmi bolestná. Když si sednu na gauč, stále jako bych čekala, kdy mi ten bílý raubířek skočí do klína... 

 

Rozhodli jsme se pro razantní řešení. Bylo jasné, že v našich srdíčkách bude teddýsek Amosek jedinečný a nenahraditelný. A pokud bychom si hned pořídili jiného samečka, budeme srovnávat a srovnávat nesrovnatelné: jinou povahu, jiný vzhled a třeba i jiné lumpačiny.

 

A tak do naší domácnosti přibyl Amosek číslo 2. Hafík Amosek. Štěňátko bišonka.

 

Hafík Amosek dostál svému jménu. Je to potvůrka, tajtrdlík a v sobě má jistě minimálně dest čertíků. A spinká jak andílek... ale pozor, to jen klame tělem.

 

 

  

Králíci vzali vpád nového člena domácnosti se značnou nelibostí. Trocha strachu o vlastní bezpečí se dělila o pěkný vztek, že byt již neokupují jen oni.

 

Tak hafík Amos byl s králíky v obýváku. Po chvíli se Pepinka projevila jako správná ženská. Strašně zvědavá. Pomaloučku, polehoučku, opatrně se plížila k hafíkovi očichat ho, co je to za nezvaného vetřelce. Jenže jakmile se Amosek pohnul, zmizela raději Matýskovi v kleci. Matýsek byl ostražitější. Koukal na Amose z klece, i když otevřené a říkal si: "Bezpečí je bezpečí".

 

Pepi si hned druhý den řekla, že se přeci nenechá omezovat tím kňučícím a hafajícím mrňousem. A normálně vyrazila na průzkum po bytě.

Jenže v nestřeženém okamžiku se za klec, kde si momentálně hověla Pepi, rozhodl jít podívat i hafík Amos. Jů, to byl šok! Pro oba. Amosek s ještě pravou štěněčí rozpustilostí a bezprostředností se šel radostně seznamovat. Pepi však měla na seznamování jiný názor, oběhla klec a raději šla k Matýskovi. Jenže tím se Amosek dostal do ráže. Uvědomil si, že protivník se dal na ústup. Sice důstojný, ale ústup. A tak šel honem rychle prozkoumat klec z druhé strany. Tam byla otevřená dvířka...

 

Matýsek si v klidu hověl a to, že mu otevřenými dvířky do klece čučí hafík, ho vůbec nevzrušovalo. Jenže Pepi! Jakmile uviděla, že jí to to hafavé nic, co si nechá říkat Amosek, očichává Matýska, probudila se v ní bojovnice. Nebo spíš žárlivost. (Na Matýska má nárok jen ona sama!!!) A tak po Amosovi vystartovala, že jen zděšeně couval přes půl obýváku. A Pepi si honem rychle šla Matýska, svého Matýska, opečovávat.

 

 

A tady si Pepinka větrá...

 

 

Toto jsou již decentnější fotky: Pepi si opečovává Matýska

 

 

A Pepinka sama...

 

 

 

Další dny byly podobné. Králíci jsou přece jenom opatrnější, ale to jim vůbec nebrání ke konání věcí zakázaných. Dnes Pepi v nestřežené chvíli překousla páníčkovi napáječku od netbooku. Ludřička jedna! 

Matýsek se dneska vyznamenal. Zase si hověl v otevřené kleci, když se za ním šel podívat Amos.  To Matýska naštvalo. Ten mrňous si zase dovoluje! A tak vyskočil z klece přímo na Amose!

Hafík zařval a utíkal jako o život.

Mates v klidu a s důstojností sobě vlastní, si zase skočil zpátky do klece a jal se odpočívat. Přeci je dnes pořádný pařák. To přece nemůžete chtít po králíkovi, navíc v kožichu, nějaké sportovní výkony!!!

 

30.8.2009

 

Dnes jsme králíky vážili. Zdálo se nám, že Matýsek i Pepi přibrali, tak jsme chtěli mít jistotu. Ukázalo se, že malinko přibrala pouze Pepi, ale jen tak, že se dostala na svoji původní váhu před miminky, tj. 1350 g. Po miminkách byla chuděrka jak hubeňoučká veveřička. Nutno říci, že Pepi je od doby miminek jak kyselina. Baští a baští a baští. Prostě radost pohledět, jak jí chutná. Mates zůstal na své váze důstojného kastrovaného teddýska: kilo a půl. Takže oba klamali tělem - na začátku léta přesrstili na nádhernou dlouhou hustou srst, což opticky vypadalo, že přibrali.

Ale obrovskou radost nám udělala Saaba. Po počátečních problémech s papáním, kdy odmítala kromě sena prakticky vše, se rozpapala a nyní jsme navážili krásných 498 g. Když si vezmete, že po 3 nedělích přibrala 200 g, je to opravdu už vidět.

 

Pepi nám začala dělat neplechu. Již minule jsem psala o překouslé nabíječce, dnes v netřežené chvíli přehlodala prodlužovací šňůru k počítačům. Byl to mžik. Potvůrka jedna, ani si neuvědomuje, jaké má štěstí, že žije! Pepi je totiž neuvěřitelně "oprsklá". Je schopná doslova odstrkovat nohy páníčka, sedící u počítače, aby se dostala na spleť kabelů. A když jí tam páníček nechce pustit, bere to jako útok na její osobní svobodu! To jsme to dopracovali...

 

4.9.2009

 

Soužití teddýsků a hafíka se neustále vyvíjí. Je to celkem "psina". Jak pro koho...

 

Hafík Amosek je jako každé štěně zvědavý a hrozně ho zajímá, s kým sdílí byt. A ty chlupaté potvůrky tak zvláštně voní... 

Takže Amosek tu a tam navštěvuje prostor před otevřenou králičí klecí. Za značné nelibosti teddýsků. Jenže Pepi i Matýsek si na přítomnost štěněte již zvykli a jsou sice ještě ostražití, to ale neznamená, že by si z něho nějak moc dělali.

 

Dnes ráno, jako vždy, Pepi po vypuštění běžela do klece k Matýskovi, kde se s ním patřičně přivítala, láskyplně Matýska oblízala a když se ubezpečila, že je její miláček vpořádku, šla si na chvilku zaběhat, zarošťačit a pak se natáhla jak široká tak dlouhá na oblíbené místečko za klec. Matýsek ještě chvilku posečkal, až dostane snídani, nadlábl se a šel se tulit k Pepi. Pravidelná ranní králičí idylka.

 

Amosek se vrátil z ranní procházky a byl po tom všem venkovním lítání pěkně "v ráži". A hned šel ke králíkům, možná s nápadem, že by si teddýsci mohli hrát na honěnou s ním.

Jenže ouvej! Matýsek měl na tenhle nápad úplně jiný názor. Postavil se, celý naštvaný, že si ho dovoluje někdo vyrušovat, chvilku si s Amosem hleděli z oka do oka a pak Mates po Amosovi vystartoval. Hafík upaloval jak o život...

 

Po nějaké chvíli, kdy už Matýsek prokazatelně spinkal a nehrozila konfrontace, šel se Amosek podívat na Pepi. Po předchozím zážitku s Matýskem se Amos opatrně přiblížil ke kleci, ale dál se neodvážil. Zpozorněla ale Pepi. Zvedla se, došla k Amoskovi, očichala... a Amos ji očividně nezajímal, tak si šla zase lehnout.

 

Večery jsou obvykle ještě zajímavější. Teddýsci chtějí obývák pro sebe a hafík je obtěžuje. To se pak zlatíčko Matýsek mění v "bojového" králíka... Kdepak, nevyplácí se chodit k otevřené králičí kleci nebo "zaclánět" hopsajícímu juchajícímu králíkovi!

 

Toto je Matýskův oblíbený posez na původně naší podnožce, nyní čistě králičím odpočívadle.

 

 

A "tichá domácnost"...

 

 

 

 

Jinak ještě něco na pobavení. Pro své králičí miláčky si krmení míchám sama - ze dvou druhů velmi kvalitních granulek, trošky sušené mrkvičky a ještě pár takových klasických králičích ňaminek. A protože mi směs pomalu docházela, šla jsem namíchat další.

 

Hafík Amos byl ale hrozně aktivní, pořád se mi pletl pod rukama, strkal čumák do granulí, no, prostě překážel. Já dala jednotlivé dózy vedle sebe a míchala, aby to bylo prostě NEJ. A pak jsem nevěřila vlastním očím! Amos seděl na dóze a doslova se cpal králičími granulemi a ještě vybíral mrkvičku!

Já pro toho holomka sháním superprémiové štěněčí krmivo a on se cpe králičími granulemi. A aby toho nebylo dost, za chvilku Amos odběhl a šel králíkům ukrást ještě nějaké seno! Kdybych mu nechala volný přístup ke králičímu záchůdku, měl by ještě dezert. Amos totiž neskutečně lituje, že jsou Pepi a Matýsek tak vychovaní. Vždy, když našel náhodně vypadnuvší bobek, slupnul ho okamžitě s obrovským nadšením. Amos zřejmě dospěl k názoru, že králíci mají všechno mnohem lepší než on. Jak jinak si vysvětlit, že jim navíc v nestřežené chvíli ukradl vápennou kostku a celou jí ožral...

 

19.9.2009

 

Matýsek, Pepi a Saaba prospívají. Jen hafík Amosek se jim nelíbí, i když on se hrozně snaží, aby se co nejvíce podobal králíkovi. Skoro ho podezřívám, že si OPRAVDU MYSLÍ, že je králík! Přišel vlastně do bytu, který obývali již dospělí králíci, a on, hloupé štěně, se prostě od nich učí býti králíkem.

 

A tak to u nás vypadá takto:

 

"Na, Pepinko, přinesl jsem Ti seno..."

 

 

"To myslíš vážně?"

 

 

"Pojď se se mnou honit, Pepi..."

 

 

"Nechci!" 

 

 

 

Takže králíci hafíka ignorují. Ale přece jenom jsou trošinku opatrnější, pokud jsou ve stejné místnosti. O to víc řádí, když jde Amos spát.

 

Amos se zase naučil teddýsky zbytečně neprovokovat (jednou mu Mates zakousnutý v zadku stačil). A protože se Amos nejspíš cítí jako králík, po vzoru neplech Pepi a Matýska hopká jak králík, žere králičí ňamky včetně granulí, hrabe v květináči, okusuje kytky, krade králíkům seno a čerstvé bylinky. Co nezbaští teddýsci, dožere Amos. Je komické, jak po nich dožírá třeba čerstvou bazalku, meduňku nebo osení.

 

1.10.2009

 

Před deseti dny jsme si všimli, že Pepi nepapá tak, jak jsme u ní byli zvyklí. To vždy doslova "vymetla" svoji mističku přes noc a ráno hned běžela k Matýskovi, aby mu zbaštila ještě jeho granulky. Pak vždy netrpělivě čekala na snídani, pár svačinek přes den... prostě Pepi coby naše "kyselina".

 

A najednou nechtěla papat, pak přestala bobkovat a tak jsme před týdnem navštívili veterináře. Máme ohromné štěstí, že v Hradci Králové je vynikající veterinář, který rozumí králíčkům. Pan doktor Bartoš. To on doslova zachránil naší Pepi život. Pepinka totiž vadla jak květinka.

Nastal kolotoč. Léky v injekční formě na podporu peristaltiky, analgetika, léky na ochranu střevní sliznice, vitamíny... pořádný koktejl.

 

Jenže doma to začalo být kritické. Pepi nám doslova odcházela před očima. Začali jsme dokrmovat instantním senem a já byla, přiznávám, hysterická. Bála jsem se, abychom Pepi ráno nenašli jako našeho Amoska.

Pepi ráno žila, ale už jen ležela. Bez zájmu, bez energie. Pan doktor Bartoš okamžitě Pepi hospitalizoval, zavedl kanylku a rovnou nasadil infuze, odebrala se krev... A já cestou domů přes slzy neviděla. Bála jsem se, že už ji neuvidím.

 

Večer byla ale Pepi po infůzích lepší. Ale vyhráno nebylo. Diagnóza zněla, že z nějakého neznámého důvodu zaživatina ze žaludku dále neodcházela, tím se vyprázdnila střeva a zastavil se pro králíčky nezbytný proces. To vše mohlo mít fatální následky. Podezření bylo na smotek v trávicím traktu, který ale rentgen nepotvrdil.

 

Doma jsme Pepi krmili instantním senem po dvou hodinách, jezdili zpočátku dvakrát denně, pak jednou denně na injekce. Chudák Pepi byla jak jehelníček, najednou dostávala 4 "včeličky"  Ale byla hrozně statečná a začala se nám zlepšovat.

 

Dnes je to týden. Pepi ještě není zcela vpořádku, ale již sama papá - trošku, ale papá. A bobečkuje. Snažíme se ji rozkrmit a věřím, že vše se v dobré obrátí a bude to zase ta NAŠE Pepi, naše "kyselina".

 

Dnes jsme dostali poslední léky. Zítřek již bude bez léků a doufám, že se Pepi bude zlepšovat a nenastane recidiva. S Pepi jsem si promluvila jako ženská se ženskou, z "oka do oka". Vysvětlila jsem jí, jak moc nás vystrašila a kolik dobrých králičích ňamek mohlo být za účet u vererináře 

Snad to Pepi pochopila. Koukala na mě tím neskutečně krásným, moudrým pohledem...

 

Pane doktore Bartoši, děkuji Vám ještě jednou za život naší Pepi...

 

A tady už je Pepi u misky, k naší ohromné radosti...

 

 

Tato příhoda však měla ještě nepříjemnou dohru. Pepinka již normálně papala, jen se mi zdálo, že lehce napadá na pacičku. Vzala jsem si ji do náručí, prohlížela, prohmatávala, ale nenalezla nic. Jen jsem našla trošku zacuchané chlupy - vzala jsem tedy kartáč, že smotek vyčešu. A... zacuchané chlupy se odlouply i s kusem kůže. Udělalo se mi špatně. Hned jsem vzala Pepinku a jela s ní na veterinu. To, co měla na pacičce, byla znekrotizovaná tkáň ve velikosti pětikoruny. Veterinář kůži odstranil, vyčistil ránu, zašil. Pepinka dostala antibiotika a pro jistotu léky podporující trávení, aby nesklouzla zpátky do nepapání. Zůstala otázka, jak k odumření došlo. Vzhledem k tomu, že v postižené pacičce měla nedávno na delší dobu zavedené kanylky, nejspíš došlo k dráždění lůže a pak nekrotizaci. Vše ale dobře dopadlo. Pacička se zahojila a Pepinka byla v pořádku.