Žijeme s teddy králíčky

Rok 2009: A narodila se miminka...

 

20.1.2009

 

Ráno Pepi porodila 4 krásná miminka.

 

Postavila si opravdu luxusní hnízdo, 14 dní v kuse do něj nosila seno a hadříky, hnala ho do výšky, až jsem měla obavy, aby se do boudičky při porodu vešla.

V pět hodin ráno jsem Pepi zastihla, jak si mohutně škube chlupy z bříška a našla jedno miminko - před boudičkou mimo hnízdo. Miminko jsem dala do boudičky do již připraveného hnízda - a musela do práce.

V osm ráno jsem dosta SMS, že Pepi porodila 4 miminka, všechny již do hnízda a pečlivě si je hlídá.

Po návratu z práce první cesta vedla k Pepi a miminkům. Pepi jsem pomalu ani nepoznala, jak moc se oškubala. Chudinka malá, vzala svoji mateřskou úlohu opravdu vážně. Celá boudička byla téměř až po strop vystlána chlupy, další chlupy spolu se senem použila na utěsnění boudičky zvenčí.

Celá půlka klece byla zavalená senem, které neustále upěchovávala kolem boudičky, kterou si hlídala jak oko v hlavě. Pepi chtěla pustit ven, oběhla kolem obýváku a hned spěchala zase zpátky do klece k boudičce, aby si ji zkontrolovala a utěsnila.

Další 2 dny se Pepi stále škubala a vystýlala boudičku chlupy. Chlupy jí zůstaly snad už jenom na hlavě a zádech, kam si nedosáhla. Prostě nesmírně obětavá maminka. A miminka opravdu prospívají, mají krásně napapané bříška (to vždy byla jen letmá kontrola v boudičce, protože jak Pepi zpozorovala, že se ochomýtáme kolem klece, vracela se zpět a vyháněla nás.

 

 

25.1.2009

 

Dnes je miminkům 5 dní a máme první fotečky.

Byl to šrumec, byl problém miminka uhlídat, jak se hemžila.

 

 

29.1.2009

 

Mimáskům 9 dní a je až neuvěřitelné, jak vyrostli. Pepi je stále opečovává, pořád boudičku "utěsňuje" a zahrnuje ji senem a běda, když se tam někdo ochomýtá!

 

Mimi 1 - kluk

 

 

Mimi 2 - holčička

 

 

Mimi 3 - kluk

 

 

Mimi 4 – holčička

 

 

1.2.2009

 

Dnes miminka otevřela očička a hned začala poznávat svět. Pepi se ale první průzkumy miminek nelíbily a zase je zahnala do hnízda.

 

 

 Mimi 1- kluk

 

 

Mimi 2 - holčička

Mimi 2 je pěkný divoch

 

 

Mimi 3 - kluk

Mimi 3 jako první otevřelo očička, je to pořádný zvědavec a průzkumník. Povahově se nejvíce podobá naší Pepi

 

 

Mimi 4 - holčička

Mimi 4 je mazel, a i když již "prokoukla", pořád očička přivírala

 

 

7.2.2009

 

Naši mimískové rostou jako z vody a hlavně se z nich stávají veselí skotačiví králíčci. Je to nesmírně zábavné je pozorovat, jak se olizují, tahají za ouška nebo dovádí po kleci. To dovádění je opravdu dovádění s velkým D, kdy se stává klec malá. To jsou sprinty napříč klecí, pak vyběhnout po seně na boudičku a na boudičce dělat přímo králičí vylomeniny. Všechna miminka jsou v tomto stejná, Pepina jim něco ukáže a ona to hned uvádějí do provozu. 

Ale abych Pepi nepomlouvala. Byla jsem v šoku, jak pečlivě je učí na záchůdek. Když miminka začala opouštět hnízdo, tu a tam se na bílém koberečku objevila malinká loužička. Teď při pozorování králičích hrátek jsem viděla mimi, jak jde na záchůdek. Spíš jsem čekala, že toaletku použije jako další zdroj zábavy, ale kdepak. Mimi zvedlo ocásek, pečlivě se soustředilo - a vyčůralo se! A další mimi po nějaké době také. Takže zlatá králičí máma Pepi.

Miminka také začínají zkoušet papat seno. Moc jim to nejde, zápasí s ním, ale opakování přináší výsledky. Mistička s krmením slouží zatím spíš jako prolejzačka, kam se dá krásně skočit a vyskočit. No, všechno je v tomto období dřina naučit se. Ale rozhodně jim nechybí mlsný jazýček. Dala jsem tam hromádku sušených bylinek - a hned se o ně začali mimásci zajímat.

 

A tohle už je mimi 1, když blbne po kleci

 

 

 

Mimi 2, naše holčička, se moc nechtěla fotografovat...

A to proto, že šíleně řádila po kleci a na fotečkám mi zůstávaly jen šmouhy.

 

 

Mimi 3

 Náš Amosek... 

 

 

A konečně fotečky pořádné raubířky mimi 4 Amálky - takhle vypadá jako zlatíčko, ale řádí v kleci jak čertík. A pak udělá "placatého králíka" - to je lehne si a nechá se hladit...

 

 

15.2.2009

 

S miminky je sranda. Vyvádí spolu po kleci, hrají si, perou se, nebo spolu spinkají a navzájem se oblizují a čistí. Je to nádhera.

Ráno bývá hodně zajímavé, protože jsou všichni plni energie. Pepi hned po otevření dvířek utíká ven, aby si užila trošku klidu od těch neposedů. Já se dávám do úklidu klece. Vyndavám toaletku, ale jak mimča zjistí, že se něco děje, vyrazí jak na povel a pak je čóro! Potřebuji zamést kobereček...

Jakmile dám smetáček do klece, všichni ho začnou honit jak pominutí. Fakt ohromná zábava, jen to krapet ztěžuje práci.

Následuje vyhození zbytků granulek, do kterých nějaký "holomek" udělal pár bobků, vymytí mystičky a nasypání nové ňamky. Na to už všichni čekají a hrrr: kdo bude první! Vyžrat to nejlepší! Hurá!!!

Mají dvě mističky. Jednu malou pro mimásky a jednu velkou pro Pepi. Jenže mimásci to vidí jinak. Ten nejúspěšnější a nejrychlejší si vleze do velké misky celý a ostatní si dělejte, co chcete! No, a ostatní se ho snaží z té misky vyhodit a nacpat se tam sami. A malá mistička s tou samou baštou nikoho neláká. (Tam se totiž nikdo celý nevejde!)

Překvapují mě stále více. Trvalo minutku, než jsem vyčistila toaletku a nasypala tam čisté granulky, a když jsem se vrátila, bílý klučina si hověl na seníku. Přeskočil stěnu klece a vesele se krmil ze shora...

Včera jsem otevřela dvířka Pepi a za chviličku se na nás přišla podívat černobílá holčička. Prostě zvědavka zvědavá!

 

A tady je pár nových foteček.

 

Akim z HK

kluk, modro-bílý s holandskou kresbou, modré oči

 

 

Abbu z HK

holčička, černo-bílá, modrá očička

 

 

Amos z HK

celý bílý, modrá očička

 

 

Amosek s Amálkou

 

 

Amálka z HK

 

 

20.2.2009

 

Miminka jsou čím dál tím rozjívenější a čím dál tím roztomilejší. Jsou to neuvěřitelní neposedové a úžasní mazlíčci. Heboučcí, přítulní a mazliví.

 

Černo-bílé holčičce dala budoucí majitelka jméno Abbu, ale mi jí doma říkáme Krakenka. Po Matýskovi (kterému někdy, když řádí, říkáme Kraken). Je to největší průzkumník. Vždy jsme pouštěli Pepi tak, že jsme jen otevřeli dvířka a Pepi si běhala ven a dovnitř, jak se jí líbilo. Jenže malá Abbu otevřená dvířka také několikrát vyzkoušela, ostatní miminka zatím jen koukala ven, ale vyskočit se žádné neodvážilo. Pepi spala za kávovníkem a najednou mi něco oňufávalo nohy... Krakenka byla na průzkumu! Malá Abbu se hrozně ráda mazlí, svěsí uši, mhouří očička a blahem si zoubkama "vrže". Takhle mi v náručí usnula...

Amálka je rozkošná miloučká mazlivá holčička, ale jakmile je v misce něco dobrého, stává se z ní pořádný bojovník a mnohdy má nade všemi navrch! Hrozně ráda se přímo labužnicky roztáhne na koberečku, přední pacinky..., zadní pacinky.., táááák. A hlaďte! Radost pohledět i pomazlit.

Bílý čertík. Amos. Když jsme v kleci pozorovali bílé mimi, napadla nás myšlenka: "tak tohle vznikne, když zkřížíte Krakena s Gumídkem..." (Gumídek zase tu a tam říkáme naší hopsavé veselé Pepi). Protože to, co vyvádí bílé mimi je neskutečné. Bělásek taky rád vesele hopsá jako gumídek, je to takový veselý mazel, ale neskutečně vynalézavý.  Všude vleze, všechno prozkoumá, do všeho strčí ten svůj roztomilý čumáček...

Modro-bílý klučina se jmenuje Akim. Je to veselé a hravé miminko, nejraději dělá "placatého králíka" - přikrčí se a nechá se hladit a hladit a hladit...

Zatím jsem nenašla způsob, jak v klidu poklidit klec. Ti prckové se nejenom vůbec nebojí, berou jakoukoli naši přítomnost jako ohromnou zábavu. Takže jakmile tam sáhnu se smetáčkem, je smetáček doslova obalen králíčaty, která ho mají jako zdroj obrovské zábavy. A když ještě přidám lopatku, to je teprve radosti. Naskákají na ní rychleji než Jeníček a Mařenka…  Amálka s běláskem zase okamžitě v nestřežené chvíli přeskočí horem do seníčku. A pak zkuste uklízet!!!

 

22.2.2009

 

Tak jsem dneska radikálně vyřešila čištění klece. Miminka jsem přendala do naší králičí hrabací krabice a otvory, které tam Mates a Pepi měli na prolézání jsem zatarasila. Najednou bylo čištění hrozně jednoduché, když Vám pod rukama nelítali 4 neposedové.

Pepi zpozorněla, co se děje a do krabice skočila za mimásky a pečlivě si je hlídala.

 

Jakmile byla klec čistá, chtěla jsem mimásky přendat, ale ouha. V krabici byla už jen 3 miminka s Pepi a chyběl - no, kdo jiný než Abbu!

Abbu si jako vždy vyšla nebojácně na průzkum

 

 

Jen pro zasmání. Po té, co jsem Abbu vrátila do klece, jsem chtěla mimáskům do krmení přisypat ovesné vločky, které milují. Otevřela jsem dvířka, sáhla pro vločky... a Abbu byla zase venku!

 

Akim. Náš krásný modro-bílý klučina. Když jsem ho vyndala, jen se přimazlil.  Když šel na koberec, běhat se mu nechtělo, ale hračka se mu líbila.

 

 

A náš Amos. Bělásek. Ten, jakmile šel na koberec, na nic nečekal a už jsem vyfotila jen mizející ocásek. Tak muselo proběhnout hodně velké mazlení, aby se lump jeden vůbec nechal vyfotografovat.

 

 

A nakonec malá Amálka. Ta vzorně hačala na záchůdku a když jsem jí odtud brala na focení, byla pod ní kupička bobečků. Moc čistotná holčička. Focení se jí ale moc nelíbilo. Hračka ano.

 

 

A nejraději se mazlinkají všichni pěkně dohromady...

 

 

8.3.2009

 

Tak nám naši mimásci rostou. Je to až neuvěřitelné, co všechno dokáží natropit.

Ráno začíná tak, že přijdu do obýváku a okamžitě se k dvířkům klece ženou Pepi, Amosek a Abbu a hned začínají lomcovat (to, kdybych si jich čirou náhodou třeba nevšimla).

Okamžitě po otevření vyskočí jak blesk Pepi, za ní se žene Abbu, Amosek chvilku vykukuje a šup, je taky venku. Amálka kouká, kam se všichni poděli a jde za nimi také, jen Akimek je opatrný. Kouká ze dvířek, někdy vyskočí, někdy si jde lehnout zpátky do klece, takže když chci uklízet, musím ho vyndat sama. Jenomže pak je to „boží dopuštění“. Všichni se rozprchnou, jak kdyby je vystřelili z praku.

Abbu se vždy proběhne a pak zamíří pod počítač, kabely tam jsou tak krásně naskládané, jen si hlodnout, Amosek je jak bílá čmouha, je to takový malý pošuk, všude chce být, všude se nacpe a hlavně co nejrychleji! Běhá, skáče, rejdí. Amálka si pěkně obhlíží obývák a každou chvilku radostně povyskočí, stejně jako její máma, které tu a tam říkáme Gumídek. Amálka má malinkou nekráličí úchylku. Totiž ráda se koupe. Opakovaně. Vleze úplně celá do misky s vodou. Včera jsme slyšeli takové podivné mlaskání a pořád jsme nemohli přijít na to, odkud se to line. A pak! Amálka spala v mističce s vodou. Hlavu pěkně přes okraj a jak dýchala, voda šplouchala ven… No, a Akimek je zlatíčko. Kliďas. Dnes šel rovnou na obývákový záchůdek a pak si běhal po obýváku a hlavně bez toho, že by se pokoušel okusovat nábytek nebo lezl za počítač.

Takže zatím co mimískové v obýváku řádí, v rychlosti uklidím klec, vyměním kobereček, podestýlku v toaletce a nasypu krmení. A pak jdu tu chlupatou zvěř na chvíli dát dovnitř, abych se mohla podobně postarat o Matese. Ten se vzteká, že jsem jako první pustila mimísky a nikoli jeho.

 

Takto vypadají naše milovaná miminka krátce před odchodem do nových rodin.

 

Akim z HK

 

Po Akimkovi se nám bude moc a moc stýskat. Je to dokonalý miláček, klidný a mazlivý králíček. A fešák!

 

 

Abbu z HK

 

Abbuška je ženská obdoba Matýska. Milá a hlavně neuvěřitelně sebevědomá králinda.

 

 

Amos z HK

 

Amosek je náš bílý kocourek. Zůstává doma.

 

 

Tady jsou na společném fotu Amos a Amálka

 

 

Amálka z HK

 

Amálka je naše divoženka. Andílek s ďáblem v těle.

 

 

20.3.2009

 

Akim a Abbu odešli do nových rodin. Za týden půjde i Amálka. Ta se zatím nastěhovala k Amoskovi do jeho nové klece. Amoskovi se nové bydlení moc a moc zamlouvá, má totiž úžasný výhled...

 

 

 

Náš Amos

 

30. 4. 2009

 

Rozrostli jsme se o Amoska. Náš odchov, naše miminko z prvního vrhu. Zůstal u nás naprosto neplánovaně, jenže tak nádherné miminko jsme prostě nedokázali nechat odejít k jiným páníčkům. I když to byl kluk a my si chtěli případně nechat holčičku. 

Amosek je opravdu nádherný. Ale nejsem schopná říci, zda nás tak "dostal" jeho zjev nebo spíš povaha. Protože na králíčka má naprosto neuvěřitelné úlety. Chvílemi podezříváme Pepi, že se "spustila" s nějakým siamským kocourem a narodili se jí 3 králíčci a Amos. Protože Amos je exot.

Amos je "ukecanej" králík. Určitě jste neslyšeli tolik hlasových projevů od králíčka. Když má radost, tak nám to patřičně sdělí, občas si povídá ze spaní a hlavně umí úžasně sprostě nadávat!

Amoska cca v 10 týdnech života začalo trápit očičko, začalo mu slzet a tak jsme museli navšívit veterináře. Ten udělal stěry a rozbory, abychom naprosto přesně věděli, co mu to způsobuje. "Vylezl" nám tam zánět, který jsme vyléčili. Ale to je jen taková předehra. Amosek totiž musel k panu doktorovi několikrát na ostříhání chlupů kolem bolavého očička, aby ho tam nic nedráždilo. A to by jste museli vidět a hlavně slyšet, co se v ordinaci dělo. Amos nejdřív naštvaně veterináři vynadal, pak chtěl za každou cenu paničce vyšplhat za krk a simulovat kožešinový límec a když zjistil, že mu to neprojde, honem se snažil zmizet v přepravce opět za hlasitého a určitě i sprostého komentáře. Pan doktor z toho byl poprvé zaskočen, ale pak si zvykl, že Amosek není jen tak nějaký králíček, ale akční, tvrdohlavý a povídavý králík. (Teď si pan doktor už nic nedělá z těch sprosťáren, co mu Amosek při stříhání chlupů kolem očička servíruje )

 

A tady je náš Amos. Po kapání.

 

 

Pod očičkem má ještě vidět slepené chlupy, jak jsme kapali kapičky do oka. Chlupy se dají česat jen za sucha a také jsme potřebovali počkat, až Amose přejde ta naštvanost, že jsme ho opět přeprali a do toho očička kápli!

 Amosek, jako všichni naši králíci, miluje spodní sklo konferenčního stolku. Inteligentní výraz, že?

 

  

A tady se už Amos cpe ňaminkou - vojtěškovým kolečkem, který paničce doslova vyrval z ruky a odnesl si ho na kobereček

 

 

31.5.2009

 

Amosek nám roste. Fyzicky minimálně, má 70 dkg, ale stává se z něho pubertální sameček. Puberta s ním přímo mlátí.  Takže začaly obvyklé pubertální výlevy od značkování přes choutky na samičku až po tvrdohlavé trucování. Začínají padat na adresu Amoska něžné přezdívky jako "Smradlavej čuňák" nebo "Králičí puboš". A to vždy v případě, když jen tak mimochodem občůrá klec Pepi nebo Matese (nejlépe obou), postříká stěnu nebo když si vyskočí na Matýskovu klec a ze shora mu kajdí do kožichu. Prostě sprosťák. A pak se na Vás podívá takovýmhle kukučem - a zlobte se na něj...

 

 

20.6.2009

 

S Amoskem jsme minulý týden měli další nepříjemnou zdravotní anabázi. Večer už málo papal, dokonce si jen tak zobnul petrželky, kterou jinak miluje. Tak jsme si říkali, že ne každý má chuť se pořád cpát... Jenže ráno jsem s hrůzou zjistila, že v kleci v záchůdku nemá ani bobeček, seno bylo také všechno - a navíc v seníčku. Amosek totiž normálně u seníčku přímo řádí. Má seníček zvenčí a seno si tahá přes mříže, ale to mu nezabrání v mžiku vytahat celý obsah seníčku do toaletky, vybrat ty nejchutnější lístky a ve zbytku se vyválet. Pak je Amosek nikoli bílý králíček, ale maskovaný králíček.

Navíc to ráno Amosek seděl shrbeně u stěny a vůbec neprojevoval chuť se jít proběhnout. Zkoušela jsem ho vyndat, ale zase si přidřepl a nic. To už se mi nelíbilo, zavolala na veterinu a jeli jsme. Měla jsem vážné obavy, aby příčinou nebyl smotek chlupů v trávicím traktu... to by bylo hodně špatné.

 

Pan doktor Amoska prohlédl, aplikoval mu 3 injekce a dostali jsme léky domů. Jenže odpoledne jsme už měli o Amoska opravdu velký strach. Byl už apatický a měl evidentně bolesti, i když injekce proti bolesti měla účinkovat celý den. Jenže co ještě dělat? Masáž bříška!

Masáže se ujal Miloš. Lehl si na gauč, Amoska dostal na břicho a už se masírovalo. A Amosek držel. I to byl indikátor jeho stavu, protože jinak je Amos jak pytel blech...  Masírovali jsme Amoskovi bříško hodinu a půl v kuse, pak chvilku oddych, nakrmení stříkačkou instantním senem a vodou s probiotiky a prebiotiky a znovu masáž. Po té již bylo vidět, že je Amoskovi trošinku lépe. A večer, když jsme mu předkládali ty nejchutnější usušené lístky pampelišky, už aspoň ochutnal.

 

Léčbu Amosek zvládl. Dostával ještě několik dní léky, ale zase začal papat a bobkovat. Byli jsme šťastní z každého bobečku, který udělal - teď už zase Amos řádí jak černá ruka, baští jak o závod a patřičně vylučuje.

 

Toto je fotečka Amoska, když se dostal z toho úplně nejhoršího... Šel ochutnat Matýskovi seno a po té námaze mu usnul na kleci.

 

 

Toto jsou už čerstvé fotečky. Amosek ze všeho nejvíc miluje krást seno vlastním rodičům. Jistě ho mají chutnější než on! A protože při své pidivýšce se mu špatně natahovalo do Pepina seníčku, jednoduše si tam vyskočil...

 

 

A toto je již na Matýskově kleci

 

 

"Ještě kousek a už tam budu..."

 

 

"A jsem tam!"

 

 

 

A tady je Amosek s maskováním... (seno prostě všude)

 

 

Amosek se dneska také vážil. Je mu pět měsíců a váží přesně 710 g. Drobeček náš malinkatý... Pořád nám není jasné, jak takový mrňous může spořádat taková kvanta bašty a sena. Amoska totiž můžete vidět jen s čumáčkem v misce nebo v seníčku. Pořád do sebe něco láduje...

 

"Ta váha je moje!"

 

 

 

14.8.2009

 

Oplakáváme našeho malinkého chlupatého kamaráda Amoska. Zemřel dnes i přes veškerou naši i veterinární péči uprostřed noci na ucpání střev. Vybojoval mnoho bitev se zákeřnými bacily, tuto bitvu bohužel brohrál. 

Našli jsme ho na boudičce, kde hajal, jako když spí...

 

Amosek byl neuvěřitelně kontaktní králíček, co nejraději spinkal příteli připlácnutý na břiše a pravidelně snídal králičí ňamky u mě na klíně. Každý, kdo ho poznal, si ho okamžitě zamiloval. Získat si Amosek dokázal každého. Nepoznala jsem vitálnějšího a veselejšího králíka, o to víc nás bolí jeho předčasný odchod. Vzpomínejte všichni, prosím, s námi...